Článek 25
Odpovědnost za škodu
(1) Smluvní státy se zříkají veškerých nároků na náhradu škody způsobené ztrátou nebo poškozením jejich majetku, jestliže byla škoda způsobena policistou druhého smluvního státu při plnění úkolů podle této smlouvy.
(2) Smluvní státy se zříkají veškerých nároků na náhradu škody způsobené újmou na zdraví nebo smrtí policisty, jestliže škoda vznikla při plnění úkolů podle této smlouvy. Tím nejsou dotčeny nároky na náhradu škody policisty nebo pozůstalých osob.
(3) Ustanovení odstavce 1 a první věta odstavce 2 se nepoužijí, pokud byla škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
(4) Za Škodu, kterou způsobí policista jednoho smluvního státu při plnění úkolů podle této smlouvy na území druhého smluvního státu třetí osobě, odpovídá smluvní stát, na jehož území škoda vznikla, podle vnitrostátních právních předpisů, které by se použily v případě, že by škodu způsobil jeho vlastní policista. Celková částka náhrady škody, kterou tento smluvní stát poskytl, mu bude uhrazena smluvním státem, jehož policista škodu způsobil. Druhá věta se nepoužije, byl-li policista, který škodu způsobil, podřízen orgánům druhého smluvního státu podle článku 12, jakož i v případech, ve kterých byla škoda způsobena v důsledku pokynu policisty druhého smluvního státu, řídícího zásah.
(5) V případě škody na majetku jednoho smluvního státu, která vznikla na území druhého smluvního státu v důsledku jednání třetí osoby, vymáhá náhradu škody smluvní stát, na jehož území škoda vznikla. To neplatí, pokud smluvní stát, jemuž škoda vznikla, od požadavku na náhradu škody ustoupí. Získaná náhrada škody bude postoupena smluvnímu státu, jemuž škoda vznikla.