Článek 24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého smluvního státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém smluvním státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého smluvního státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst. 4 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného smluvního státu. Podobně, jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného smluvního státu.
4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1, 2 a 3, nic v tomto článku se nedotýká práva každého smluvního státu přiznat svým vlastním státním příslušníkům, kteří jsou rezidenty tohoto smluvního státu, osvobození od daní nebo snížení daní v souladu se svými vnitrostátními zákony, předpisy nebo správní praxí. Toto osvobození nebo snížení se však nepoužije, pokud jde o takový poměr kapitálu společností, který je vlastněn osobami, které jsou státními příslušníky druhého smluvního státu.
5. Nic v tomto článku nebude vykládáno tak, že se jednomu smluvnímu státu ukládá zákonná povinnost poskytnout prospěch z jakéhokoliv zacházení, přednost nebo výhodu rezidentům druhého smluvního státu, která může být udělena jakémukoliv třetímu státu nebo jeho rezidentům na základě vytvoření celní unie, ekonomické unie, zvláštních dohod, zóny volného obchodu nebo na základě jakéhokoliv regionálního nebo sub-regionálního uspořádání týkajícího se zcela nebo hlavně pohybu kapitálu a/nebo zdanění, jehož součástí může být prvně zmíněný smluvní stát.
6. Výraz "zdanění" v tomto článku označuje daně, na které se vztahuje tato smlouva.