Článek 22
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby podali svědectví v soudním nebo správním řízení. Konzulární zaměstnanci nebo členové služebního personálu nesmějí, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku, odmítnout podat svědectví. V případě, že konzulární úředník odmítne podat svědectví, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření nebo postih.
2. Orgán požadující svědectví bude postupovat tak, aby nerušil konzulárního úředníka při plnění jeho funkcí. Vždy, kdy je to možné, může přijmout svědectví v jeho obydlí nebo v konzulárním úřadě nebo přijmout od něho písemné prohlášení.
3. Členové konzulárního úřadu nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech týkajících se výkonu jejich funkcí ani předkládat úřední korespondenci a dokumenty, jež se k nim vztahují. Mají rovněž právo odmítnout podat svědectví jako znalci práva vysílajícího státu.