§ 9.
(1) Hořejší hranice trestu peněžitého, stanovené trestními zákony, se snižují na polovici; dolejší hranice neplatí.
(2) K zaplacení peněžitého trestu může býti povolena lhůta nejvýše jednoho roku od právní moci rozsudku. Také lze povoliti jeho splácení po částkách tak, aby byl zaplacen do téže doby.
(3) Uložiti náhradní trest na svobodě pro případ nedobytnosti peněžitého trestu nelze.
(4) Ukáže-li se peněžitý trest nedobytným, nařídí soud usnesením některé z opatření uvedených v § 6, odst. (2), nebo nařídí, aby mladistvý byl střežen a přiměřeně zaměstnán nepřetržitě po dobu tří až šesti hodin mezi devátou a patnáctou hodinou v příhodné místnosti, nikoliv však ve věznici.