§ 6.
(1) Soud odsuzující mladistvého může upustiti od uložení trestu:
jde-li o čin menšího významu, jehož se mladistvý dopustil z nerozvážnosti nebo vlivem jiné osoby nebo sveden byv příležitostí nebo hospodářskou tísní,
dopustil-li se činu z omluvitelné neznalosti právních předpisů,
měl-li by mu soud uložiti toliko nepatrný trest na penězích nebo na svobodě.
(2) Upustí-li soud od uložení trestu, může zůstaviti potrestání mladistvého rodině nebo škole nebo dáti mu důtku.
(3) Výrok uvedený v odstavci (1) a (2) má účinky prominutí trestu; od propadnutí věci upustí soud jedině, nebrání-li tomu zřetele veřejné nebo důležité zřetele soukromé.
(4) Takové odsouzení se nezapisuje do rejstříku trestů.