§ 27.
(1) Promlčení vylučuje výkon trestu:
1. zní-li rozsudek na trest zavření delší než pět let, po uplynutí deseti let,
2. zní-li rozsudek na trest zavření pěti let nebo kratší nebo na jiný trest, po uplynutí pěti let, a byl-li takový trest uložen za čin, který je podle zákonů trestních přestupkem, po uplynutí dvou let.
(2) Trest peněžitý uložený vedle trestu zavření promlčuje se spolu s trestem hlavním.
(3) Promlčení výkonu trestu se počíná dnem, kdy rozsudek nabyl právní moci.
(4) Do doby uvedené v odstavci (1) se nevčítá:
1. doba, na kterou výkon trestu byl odložen, a to, byl-li vinník odsouzen podmíněné, až do právní moci rozhodnutí, kterým výkon trestu byl nařízen;
2. doba, na kterou bylo povoleno spláceti peněžitý trest po částkách, pokud toto povolení nebylo pravoplatně odvoláno;
3. doba, po kterou po právní moci rozsudku trest nemůže býti vykonán z některého zákonného důvodu nebo proto, že odsouzený se zdržuje v cizině, jakož i doba, po kterou je vykonáván jiný trest na svobodě neb ochranná výchova v ústavě.
(5) Promlčení výkonu trestu se přerušuje jakýmkoliv opatřením soudu nebo příslušného úřadu, směřujícím k výkonu trestu a namířeným proti osobě odsouzeného, zejména pak tím, že odsouzený byl k tomu konci zatčen nebo vzat do vazby. Nové promlčení se počíná dnem takového opatření, a byl-li odsouzený zatčen nebo vzat do vazby, dnem, kdy výkon trestu nebo vazby byl přerušen byl-li odsouzený propuštěn podmíněně, počíná se nové promlčení teprve, když nabylo právní moci rozhodnutí, kterým propuštění bylo odvoláno.