§ 19.
O podmíněném propuštění z trestu zavření platí ustanovení zákona č. 562/1919 Sb. z. a n. s těmito úchylkami:
1. O podmíněném propuštění jakož i o jeho odvolání rozhoduje dozorčí rada.
2. Podmíněné propuštění je přípustné jen při trestech, které i po odečtení vazby započtené do trestu převyšují dobu šesti měsíců.
3. Vězeň může býti podmíněně propuštěn jen z nejvyšší kázeňské třídy, když v ní ztrávil nepřetržitě aspoň čtvrtinu trestu a si odbyl aspoň polovinu trestu, nejméně však šest měsíců.
4. Zkušebná doba rovná se zbytku trestu, nesmí však činiti méně než rok.
5. Nezavede-li se ochranná výchova, musí býti mladistvý dán pod ochranný dozor.
6. Nedokonal-li podmíněně propuštěný v době, kdy se neosvědčil (§ 14 zákona č. 562/19 Sb. z. a n.), osmnáctého roku svého věku, může dozorčí rada, hledíc na výjimečné okolnosti případu, vysloviti, že podmíněné propuštění zůstává v platnosti; při tom může prodloužiti zkušebnou dobu podle svého uvážení, ne však o více než dvě léta.
7. Opětné podmíněné propuštění z téhož trestu není vyloučeno; podmínky uvedené pod č. 2. a 3. posuzují se podle zbytku trestu, který má býti vykonán.
8. Byla-li žádost za podmíněné propuštěni zamítnuta, nemůže býti znovu podána dříve než za šest měsíců od té doby, kdy byla pravoplatně zamítnuta, leč by dozorčí rada ve svém zamítavém rozhodnutí určila lhůtu kratší.