§ 18.
(1) Poruší-li vězeň, na němž se vykonává trest zavření, kázeň a nestačí-li ani napomenutí ani výstraha před spoluvězni, lze odníti mu povolené výhody nejdéle na čtrnáct dnů, odkázati jej do samovazby nejdéle na tři dny a podle okolností zostřiti ji po dobu jednoho dne postem a tvrdým lůžkem.
(2) Má-li představený polepšovny za to, že k nápravě vězně nebo k zabezpečení kázně je třeba přísnějšího potrestání nebo dopustí-li se vězeň činu trestného, předloží představený věc dozorčí radě, která může odníti vězni povolené výhody nejdéle na měsíc, odkázati ho do samovazby nejdéle na čtrnáct dnů a podle okolností samovazbu zostřiti týdně nejvýše dvakrát postem a dvakrát tvrdým lůžkem ve dny oddělené. Potrestal-li představený vězně sám podle ustanovení odstavce (1), může dozorčí rada trest v uvedených mezích zvýšiti. Dozorčí rada může též vysloviti, že doba ztrávená v samovazbě se do trestu zcela nebo částečně nezapočítává.
(3) Byl-li vinník potrestán podle odstavce (2), nemůže pro týž čin býti stíhán, leč by šlo o čin, který je jinak zločinem nebo přečinem nenáležejícím ku příslušnosti okresních soudů. Dojde-li k odsouzení pro takový čin, započítá se odsouzenému do trestu doba ztrávená v samovazbě, pokud mu nebyla započítána do trestu zavření.
(4) Odkázání do samovazby a zostření, postem staniž se jen se souhlasem ústavního lékaře.
(5) Byl-li vězeň odkázán do samovazby, nemůže před vykonáním tohoto kárného trestu býti propuštěn.