476/2002 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2002 ve věci návrhu na zrušení zákona č. 501/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů - I.

Skupina 22 senátorů jako oprávněný navrhovatel [§ 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu] navrhla zrušení zákona č. 501/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, etc.; podle odůvodnění návrhu procesní postup, v němž byl napadený zákon přijat, vykazuje protiústavní vady, neboť poté, co byl jako tisk č. 824 na 39. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve druhém čtení s přijatým pozměňovacím návrhem poslance Ivana Pilipa [ve formulaci ustanovení § 183b odst. 3 písm. a)] a následně ve třetím čtení s přijatým pozměňovacím návrhem (usnesením č. 1828) schválen dne 31. října 2001, v další schůzi, totiž na mimořádné 42. schůzi Poslanecké sněmovny bylo schvalovací usnesení "revokováno", a posléze - za vypuštění pozměňovacího návrhu poslance Pilipa - byl takto upravený návrh zákona nově schválen dne 15. listopadu 2001 (usnesením č. 1859) a s tímto usnesením v "opraveném" (revokovaném) znění byl postoupen Senátu.

Na tento podle navrhovatelů protiústavní postup Senát Parlamentu České republiky na své jedenácté schůzi dne 22. listopadu 2001 reagoval konstatováním, že Poslaneckou sněmovnou předložený návrh zákona (a jeho schvalovací usnesení) jako tisk č. 150 není "návrhem zákona dle čl. 45 Ústavy ČR", a z tohoto důvodu se jím dále nezabýval.

Podle tvrzení navrhovatelů Poslaneckou sněmovnou zvolený postup byl odůvodněn údajnou snahou "zabránit vážným hospodářským škodám, ke kterým (pro omyl Poslanecké sněmovny) by mohlo dojít"; navrhovatelé však mají za to, že takový postup, ať by již byl zdůvodněn jakkoli, je v "rozporu s právem". V posuzovaném případě šlo totiž o "revokaci konečného a meritorního usnesení Poslanecké sněmovny", jímž byl (definitivně) návrh zákona schválen a v takto schváleném znění měl být postoupen Senátu, neboť schvalovací usnesení se stalo "perfektní okamžikem odhlasování, které nebylo bezprostředně zpochybněno".

S odkazem na zásadu politického rozhodování, podle níž meritorní rozhodnutí ad hoc ustavené většiny přijaté za určité situace tuto (potencionálně proměnlivou) většinu chrání, a zejména s odkazem na obsah čl. 6 (ve spojení s čl. 39 odst. 1 a 2) a také na obsah čl. 47 odst. 1 a 3 a čl. 50 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a po rozboru možností, za nichž se v intencích ústavních a zákonných kautel Poslanecká sněmovna k jí přijatému zákonu může (novým hlasováním) vrátit, dospěli navrhovatelé k závěru, že vytýkaným postupem Poslanecká sněmovna porušila "relativní nezměnitelnost usneseného zákona"; tím se při přijímání napadeného zákona ocitla Poslanecká sněmovna v rozporu s ústavním pořádkem republiky. Usilujíce především o zrušení celého zákona č. 501/2001 Sb., navrhovatelé alternativním žádáním navrhli zrušení jednak jeho ustanovení § 183b odst. 3 písm. a), jednak dalších novelizovaných ustanovení, která v petitu návrhu přesně označili a jejichž protiústavnost bez ohledu na protiústavní způsob jejich přijetí vyvodili (bez bližšího zdůvodnění) z ustanovení čl. 4 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Poslanecká sněmovna se k výzvě Ústavního soudu k návrhu skupiny senátorů jako účastník řízení (§ 69 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) vyjádřila podáním svého předsedy; v něm jednak zrekapitulovala průběh kritických hlasování, včetně hlasování pléna Poslanecké sněmovny o námitce poslance Pilipa stran (zpravodajem vyslovené) nemožnosti hlasovat o jeho návrhu o pozměněném ustanovení § 183b, kteréžto námitce jako námitce "technické změny bez hlubších souvislostí" posléze vyhověla, jednak zdůraznila, že při tomto hlasování byla sama uvedena v omyl, jehož důsledkem byla v ustanovení § 183b odst. 3 "existence dvou stejných ustanovení pod jeho písmeny e) i a) a v širší souvislosti pak odstranění výjimky z povinnosti učinit nabídku převzetí všem majitelům účastnických cenných papírů cílové společnosti". Zejména posléze uvedená skutečnost, jak ukázala pozdější hlasování na 42. schůzi Poslanecké sněmovny, dle níž pro návrh poslance Pilipa ze 110 přítomných poslanců nehlasoval nikdo, zatímco proti němu hlasovalo 98 poslanců, však byla v rozporu se skutečnou vůlí Poslanecké sněmovny, a protože - pokud jde o revokaci usnesení, jímž posuzovaný zákon byl jako celek Poslaneckou sněmovnou schválen - "zásada ne bis idem, resp. res iudicata není součástí jednacího řádu Poslanecké sněmovny, bylo na jejím rozhodnutí, jak s takovým návrhem naloží".

Podle závěrečného vyjádření předsedy Poslanecké sněmovny zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý (tj. posuzovaný) zákon i postup, který vedl k jeho přijetí, je v souladu s ústavním pořádkem a právním řádem České republiky, a je proto na Ústavním soudu, aby návrh skupiny senátorů na zrušení tohoto zákona posoudil a vydal příslušné rozhodnutí.

Rovněž za Senát se vyjádřil jeho předseda. Také on, poté co podal zestručněný přehled námitek vznesených skupinou senátorů, provedl rekapitulaci kritických hlasování v Poslanecké sněmovně a poukázal na to, že "O ústavně předepsaném způsobu schvalování zákonů Senát zevrubně diskutoval" a na rozdíl od opačného stanoviska Poslanecké sněmovny dospěl k přesvědčení, že "usnesení, jímž komora Parlamentu schválí návrh zákona, je konečné a k takovému návrhu se lze vrátit jen způsoby danými Ústavou", což pro posuzovanou věc znamená, že "chce-li Parlament měnit svou vůli vyjádřenou v zákonodárném procesu, nemůže tak učinit jinak než cestou novelizace přijatého zákona"; Senát tak "dospěl většinově k závěru, že nedostatky návrhů zákonů schválených v Poslanecké sněmovně lze v rámci zákonodárného procesu řešit buď v orgánech Senátu nebo zahájením nové legislativní procedury, nikoli však změnou již perfektního usnesení Poslanecké sněmovny", přesto "posouzení toho, zda byl zákon přijat ústavně předepsaným způsobem, je však zcela na Ústavním soudu".

Vzhledem k povaze věci bylo vyžádáno také stanovisko vlády (§ 48 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.); ta ve svém podání vyjádřila přesvědčení, že posuzovaným postupem, v souvislosti s problematickým pozměňovacím návrhem poslance Pilipa, který ve své podstatě znamenal faktické zrušení dosavadní právní úpravy dané ustanovením § 183b odst. 3 písm. a) a navíc byl vůči návrhu hospodářského výboru zjevně duplicitní, "nebyla splněna povinnost vyplývající z ustanovení § 72 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny", dle něhož "před hlasováním se zopakuje přesné znění návrhu, pokud nebylo poslancům předáno jeho písemné vyhotovení", nicméně jakkoli Ústava možnost revokace usnesení Poslanecké sněmovny o návrhu zákona (zákazem) neupravuje a toliko její jednací řád stanoví, že každý poslanec může při hlasování nebo bezprostředně po něm vznést proti průběhu nebo výsledku hlasování námitku, o které rozhodne Poslanecká sněmovna bez rozpravy, a jestliže jí vyhoví, musí se hlasování opakovat, nejedná se o ustanovení taxativní, a proto má vláda za to, že "jakýkoli jiný případ opakování hlasování není jednacím řádem vyloučen" a že vzhledem ke všem okolnostem, za nichž ke skupinou senátorů napadenému postupu v Poslanecké sněmovně došlo, je "namístě tolerovat i relativně problematickou revokaci usnesení, došlo-li k ní především v zájmu jasnosti a srozumitelnosti zákonné úpravy a v zájmu vytvoření možnosti poslanců projevit uvědoměle svoji vůli". S přihlédnutím k těmto okolnostem pokládá vláda návrh na zrušení všech posuzovaným zákonem novelizovaných ustanovení "za zcela neadekvátní", neboť by tím došlo ke značným problémům např. v oblasti kapitálového trhu a vyvolalo by "proces protikladný privatizační tendenci - mj. by došlo ke znevýhodnění subjektů podílejících se na privatizaci... a vedlo by nepochybně i k rozsáhlému snížení výnosů státu z privatizace jednotlivých společností". Ostatně, uvádí vláda závěrem, "právní úprava nabídky převzetí" (tj. ustanovení § 183b napadeného zákona) byla do obchodního zákoníku zařazena na základě návrhu přepracované třinácté směrnice Evropských společenství, která z takové nabídky nedovoluje nijaké výjimky, takže platnost onoho ustanovení je "omezena dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost".

Závěrem svého vyjádření vláda doporučila, aby návrh skupiny senátorů na zrušení posuzovaného zákona, příp. na zrušení jím novelizovaných předpisů byl zamítnut.