I.
Rekapitulace návrhu
1. Návrhem podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a podle § 127 a § 124 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o obcích"), doručeným Ústavnímu soudu 13. března 2006, se ministr vnitra Mgr. František Bublan (dále též "navrhovatel") domáhal vydání nálezu, podle něhož se nařízení obce Pozlovice č. 2/2004 o stavební uzávěře dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušuje.
2. Navrhovatel konstatoval, že napadené nařízení bylo schváleno Radou obce Pozlovice na jejím zasedání dne 30. června 2004 a že všechny zákonem předepsané podmínky jeho platnosti a účinnosti byly splněny. Krajský úřad Zlínského kraje (dále též "krajský úřad") učinil výzvu ze dne 15. února 2005 č. j. KUZL 3165/2005/LPO-Kr obci Pozlovice ke zjednání nápravy. Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že napadené nařízení je v rozporu se zákonem, a proto opatřením ze dne 25. srpna 2005 č. j. ODK-977/1-2005 zahájilo správní řízení o pozastavení jeho účinnosti. Obec Pozlovice se vyjádřila dne 29. září 2005 přípisem č. j. 30/05/Če-l tak, že nesouhlasí s možnými rozpory nařízení se zákonem a nehodlá zjednat nápravu, a Ministerstvo vnitra rozhodnutím č. j. ODK-977-5/1-2005 ze dne 22. února 2006 účinnost nařízení obce pozastavilo.
3. Navrhovatel uvedl, že podle § 11 odst. 1 zákona o obcích obec může v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení obce, je-li k tomu zákonem zmocněna. Dle § 61 odst. 2 zákona o obcích se obec při vydávání nařízení obce řídí zákony a jinými právními předpisy, mezi něž patří i právní předpisy obcí, tj. obecně závazné vyhlášky a nařízení. Při vydávání nařízení musí respektovat meze zákonného zmocnění. Tyto zákonné meze lze v daném případě dovodit ze zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a dalších zvláštních právních předpisů relevantních pro předmětnou problematiku. Podle navrhovatele z toho vyplývá, že nařízení obce musí být v souladu i s ostatními již vydanými právními předpisy obce a při vydávání musí respektovat požadavky na obsahové vymezení stavební uzávěry, neboť nařízení vydané na základě zákonného zmocnění (§ 33 odst. 3 stavebního zákona) je třeba považovat za druh územního rozhodnutí dle stavebního zákona. Tento závěr vyplývá jak ze stavebního zákona, tak i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/04 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 36, nález č. 13; vyhlášen pod č. 90/2005 Sb.]. Ze skutečnosti, že nařízení obce o stavební uzávěře je zvláštním druhem územního rozhodnutí předpokládaného stavebněprávními předpisy, vyplývá však také skutečnost, že požadavky na obsahové náležitosti nařízení je třeba dovodit nejen z ustanovení právních předpisů upravujících rozhodnutí o stavební uzávěře, nýbrž i z celkového kontextu právní úpravy územního řízení, přesně vymezující a odlišující jednotlivé druhy územních rozhodnutí.
4. Obec Pozlovice přitom napadeným nařízením stanovila podmínky pro umisťování staveb a jejich realizaci. Regulace těchto podmínek je však podle stavebního zákona předmětem jiného územního rozhodnutí, a sice rozhodnutí o umístění stavby. Obsah rozhodnutí o umístění stavby upravuje § 4 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "prováděcí vyhláška"). Podle § 4 odst. 1 písm. d) tohoto ustanovení obsahuje rozhodnutí o umístění stavby určení stavebního pozemku, podmínky pro umístění stavby na něm a pro zpracování projektové dokumentace, včetně rozsahu a podrobností jejího zpracování. V podmínkách pro umístění stavby podle odstavce 2 tohoto ustanovení se pak mimo jiné stanovují požadavky na ochranu zdraví, životního prostředí, na ochranu urbanistických a architektonických hodnot v území včetně určení druhu a barvy vnějších staveb (krytiny, omítek, nátěrů apod.), a požadavky na výškové a polohové umístění stavby. Vzhledem k tomu, že předmětné nařízení obsahuje podmínky pro realizaci staveb, stanoví výšku staveb a technologie provádění a umístění staveb, vybočila obec jeho vydáním z mezí zákonem svěřené věcné působnosti, neboť tyto podmínky je oprávněn stanovit pouze příslušný stavební úřad ve správním (územním) řízení. Tento závěr navrhovatele je podpořen též stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj jako ústředního správního úřadu pro oblast územního plánování a stavebního řádu ze dne 22. července 2005 č. j. 21813/05-63/1527. I z tohoto stanoviska mj. vyplývá, že přijetím napadeného nařízení bylo porušeno ustanovení § 33 odst. 3 stavebního zákona ustanovením čl. 3 bodu 1 písm. a) a b) nařízení obce. V daném případě se navíc jedná o výkon přenesené působnosti obce, tj. státní správy, a obec se proto musí striktně pohybovat v mezích příslušných právních předpisů, neboť dle čl. 2 odst. 3 Ústavy lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
5. V čl. 3 odst. 3 nařízení stanoví, že výjimku z omezení uvedených v odst. 1 může v odůvodněných případech udělit na žádost rada obce Pozlovice. Navrhovatel k tomu uvádí, že pravomoc daná radě překračuje § 99 odst. 1 zákona o obcích, neboť podle tohoto ustanovení v oblasti přenesené působnosti přísluší radě obce rozhodovat, jen stanoví-li tak zákon. Z tohoto důvodu je také ustanovení nařízení v rozporu se zákonem.
6. Navrhovatel poukázal na výše uvedené skutečnosti, že ustanovení, která nebyla shledána nezákonnými, postrádají sama o sobě právní relevanci; proto navrhl, aby Ústavní soud nálezem nařízení obce Pozlovice č. 2/2004 o stavební uzávěře dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušil.