Čl. 2
Laboratorní diagnostika
Nejméně jedno z následujících kritérií:
1. Detekce nukleové kyseliny viru varicella zoster v klinickém vzorku (periferní krev, vezikulární tekutina, mozkomíšní mok, stěr z léze)
2. Izolace viru varicella zoster na tkáňových kulturách ze stěru nebo vezikulární tekutiny
3. Průkaz virového antigenu metodou přímé imunofluorescence ve stěru z eflorescence
4. Průkaz viru elektronovým mikroskopem v klinickém vzorku
5. Vzestup specifických protilátek proti viru varicella zoster. Přítomnost IgM protilátek může být zkreslena, jak jejich výskytem při subklinické reaktivaci viru, tak i zkříženou reaktivitou s IgM protilátkami proti ostatním herpetickým virům, zejména herpes simplex virus. Proto je jejich izolovaný záchyt z jednoho odběru nutno považovat za nedostatečný průkaz. Případy je nutné ověřit výrazným vzrůstem hladiny celkových nebo IgG protilátek. Ke správné interpretaci výsledků sérologických vyšetření je třeba brát v úvahu klinické, laboratorní a epidemiologické údaje.