§ 7.
(1) Samosoudce projedná věc podle ustanovení, platných pro řízení před sborovými soudy první stolice. Při tom má práva i povinnosti předsedy i senátu.
(2) Jako hlavní trest smí uložiti jen trest zmíněný v § 6. Překročení tohoto ustanovení je důvodem zmatečnosti podle § 281, č. 11., řádu trestního ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., a podle § 385, č. 2., řádu trestního, zák. čl. XXXIII. z r. 1896.
(3) Dojde-li při hlavním líčení k rozšíření obžaloby, prohlásí veřejný žalobce, zda trvá na svém návrhu co do výše trestu.
(4) Obdobně platí i zde ustanovení § 5 tohoto neodkladného opatření.