§ 2
(1) Úmrtí jsou povinni oznámit
a) osoby, které v době úmrtí žily se zemřelým ve společné domácnosti,
b) ten, v jehož bytě nebo domě osoba zemřela, popřípadě domovní důvěrník,
c) lékař, který zemřelého při úmrtí ošetřoval nebo byl k němu přivolán.
Oznamovací povinnost přechází na osobu uvedenou v dalším pořadí, není-li osoby uvedené na přednějším místě nebo nemůže-li tato osoba svou povinnost splnit.
(2) Úmrtí osob, které zemřely v ošetřování, v zaopatření nebo v jiné péči veřejných ústavů nebo zařízení, je povinen oznámit vedoucí ústavu nebo zařízení, popř. pracovník jím pověřený.
(3) Není-li osoby, která je povinna učinit oznámení podle předcházejících odstavců, má oznamovací povinnost každý, kdo se o úmrtí dověděl nebo nalezl tělo mrtvého, mohl-li podle okolností vědět, že oznámení nebylo dosud učiněno.