Článek 2
(1) Povinné pojištění pro případ smrti se bude vztahovati na rukodělné a nerukodělné pracovníky včetně učňů, kteří jsou zaměstnáni v zemědělských podnicích a na služebnictvo zaměstnané v domácnosti zemědělských zaměstnavatelů.
(2) Avšak každý členský stát může stanovit ve svém vnitrostátním zákonodárství výjimky, které bude považovat za nutné, pokud jde:
a) o pracovníky, jejichž odměna přesahuje určenou částku, a kde vnitrostátní zákonodárství nestanoví tuto obecnou výjimku, pokud jde o nerukodělné pracovníky provozující zaměstnání, považovaná obvykle za svobodná povolání,
b) o pracovníky, kteří nepobírají odměnu v hotovosti,
c) o mladé pracovníky mladší určeného věku a o pracovníky, kteří jsou příliš staří pro pojištění, když poprvé vstoupí do zaměstnání,
d) o domácké pracovníky, jejichž pracovní poměry se nepodobají obvyklým pracovním poměrům pracovníků za mzdu,
e) o členy rodiny zaměstnavatele,
f) o pracovníky v takových zaměstnáních, která, ježto nutně trvají krátkou dobu, neumožňují splnit podmínky pro přiznání dávek, jakož i o osoby zaměstnané jen příležitostně nebo pomocně,
g) o pracovníky invalidní a o pracovníky pobírající invalidní nebo starobní důchod,
h) o veřejné úředníky na odpočinku zaměstnané za odměnu, a o osoby pobírající soukromý důchod, jestliže se odpočivné nebo soukromý důchod rovná alespoň invalidnímu důchodu, stanovenému vnitrostátním zákonodárstvím,
i) o pracovníky, kteří během svých studií dávají hodiny nebo pracují za odměnu, připravujíce se na zaměstnání odpovídající takovým studiím.
(3) Kromě toho mohou být vyňaty z pojistné povinnosti osoby, které na základě zákona, předpisu nebo zvláštního statutu založí pro případ smrti pro své pozůstalé právo na dávky, které se v celku rovnají přinejmenším dávkám, stanoveným v této úmluvě.
(4) Tato úmluva se nevztahuje na námořníky a námořní rybáře.