Článek 2
1. Povinné invalidní pojištění se bude vztahovat na rukodělné a nerukodělné pracovníky, včetně učňů, kteří jsou zaměstnáni v zemědělských podnicích, a na služebnictvo zaměstnané v domácnosti zemědělských zaměstnavatelů.
2. Avšak každý členský stát může stanovit ve svém vnitrostátním zákonodárství výjimky, které bude považovat za nutné, pokud jde:
a) o pracovníky, jejichž odměna přesahuje určenou částku a kde vnitrostátní zákonodárství nestanoví tuto obecnou výjimku, pokud jde o pracovníky provozující zaměstnání považovaná obvykle za svobodná povolání;
b) o pracovníky, kteří nepobírají odměnu v hotovosti;
c) o mladé pracovníky mladší určeného věku a o pracovníky, kteří jsou příliš staří pro pojištění, když poprvé vstupují do zaměstnání;
d) o domácké pracovníky, jejichž pracovní poměry se nepodobají obvyklým pracovním poměrům pracovníků za mzdu;
e) o členy rodiny zaměstnavatele;
f) o pracovníky v takových zaměstnáních, která, ježto nutně trvají krátkou dobu, neumožňují splnit podmínky pro přiznání dávek, jakož i o osoby zaměstnané jen příležitostně nebo pomocně;
g) o pracovníky invalidní a o pracovníky pobírající invalidní nebo starobní důchod;
h) o veřejné úředníky na odpočinku zaměstnané za odměnu a o osoby požívající soukromého důchodu, jestliže se odpočivné nebo soukromý důchod alespoň rovná invalidnímu důchodu stanovenému vnitrostátním zákonodárstvím;
i) o pracovníky, kteří během svých studií dávají hodiny nebo pracují za odměnu, připravujíce se na zaměstnání odpovídající takovým studiím.
3. Kromě toho mohou být vyňaty z pojistné povinnosti osoby, které na základě zákona, předpisu nebo zvláštního statutu mají nebo budou mít nárok na dávky pro případ invalidity, které se vcelku rovnají alespoň dávkám stanoveným v této úmluvě.
4. Tato úmluva se nevztahuje na námořníky a námořní rybáře.