K §u 63.
K čís. 1. V odst. 1. §u 269 zák. o os. daních všeobecně stanovená povinnost svědomitě podati všechny žádané zprávy a průkazy jest pro obor dávky rozšířena i na povinnost předložiti listiny, jinaké písemnosti neb cenné předměty a dáti nahlédnouti do uzavřených schránek. Povinnost předložiti listiny a jinaké písemnosti neobmezuje se pouze na případy nahlédání do knih (§ 272 zák. o os. daních) a na listiny a písemnosti tam uvedené, nýbrž jest všeobecná; stíhá také nejen poplatníka samého, nýbrž i toho, kdo vyzván jest ke spolučinnosti při vyměřování dávky osobám třetím jako svědek nebo znalec.
V odst. 2. §u 269 zák. o os. daních pro některé osoby stanovená možnost vzdáti se svědectví jest ustanovením §u 63, čís. 1., zrušena, rovněž nelze odepírati výpovědi svědecké (znalecké) o otázkách zmíněných v §u 321, čís. 1., 2. a 5., civilního soudního řádu, t. j. o otázkách, jichž zodpovědění by svědku (znalci), jeho manželi nebo osobě, se kterou jest svědek (znalec) buď v přímé linii nebo až do druhého stupně v linii pobočné spřízněn nebo sešvakřen, nebo se kterou je v poměru adopčním, pak jeho pěstounům a chovancům, jakož i jeho poručníku nebo poručenci způsobila hanbu nebo nebezpečenství trestního stíhání nebo bezprostřední majetkovou újmu, nebo konečně o otázkách, na něž by svědek (znalec) nemohl odpověděti bez porušení uměleckého neb obchodního tajemství.
Pro notáře a advokáty (čís. 3. a 4. §u 321 civ. soud. ř.) stanovena výjimka v tom směru, že nesměji odepříti výpovědi o těch okolnostech, které jim jsou známy jako rádcům nebo zástupcům v berních záležitostech. O jinakých skutečnostech a okolnostech, které zvěděli ve své vlastnosti jako zástupci stran, tedy vypovídati nemusí.
Povinnost vypovídati uložena jest stejně osobám fysickým jako právnickým, u těchto ovšem jest příslušné vyzvání říditi přímo jejich zástupcům zákonným nebo jinak zřízeným.
Žádaná výpověď může býti pořádkovými pokutami vynucena (§ 250 zák. o os. daních).
Dotazy učiněné ke svědkům (znalcům), jež mají býti vždy co možno určité a jasné, týkati se mohou pravidelně pouze poplatníka, o jehož dávku jde. Tím však nejsou vyloučeny informace povšechného rázu, na př. o stavu realitního trhu v určitý den a pod.
K čís. 2. Osoby, které byly u poplatníka zaměstnány, mohou býti, jak plyne z všeobecného pravidla §u 63, čís. 1., vyslýchány i bez svolení bývalého zaměstnavatele.
K čís. 4. Při ukládání dávky není rozhodnou vůle poplatníkova, nýbrž volné uvážení berní správy o tom, kde jest prohlídku knih vykonati. Směrodatný budou pro rozhodnutí nejen ohledy na potřebu poplatníkovu, nýbrž i na možnost a nutnost nerušené prohlídky.
K čís. 5. Nevyhoví-li poplatník, po případě i přes pořádkové pokuty vyzvání, aby předložil knihy a ostatní pomůcky ve smyslu §u 272 zák. o os. daních k nahlédnutí, může býti předsevzata prohlídka knih (pomůcek) i proti jeho vůli, a to jak v řízení ukládacím (odvolacím), tak i v řízení trestním. Státi se však může tak pouze k zvláštnímu písemnému rozkazu úřadu vyměřovacího neb odhadní komise, kterým se musí osoba prohlídkou pověřena vykázati, a pouze v místnostech, kde se knihy (pomůcky) nalézají. Přenésti k tomuto účelu knihy k úřadu není dovoleno.
Vzhledem k možným obtížím odporučuje se v těchto případech a rovněž i při prohlídkách dle čís. 6. vyžádati si s poukazem na ustanovení §u 270 zák. o os. daních a odst. 1. §u 63 zák. o dávce intervenci k tomu povolaných orgánů.
Nahlédnutí do knih (pomůcek) ve smyslu §u 63, čís. 5., staniž se jen výjimečně a jen v důležitějších případech, nelze-li čekati spolehlivého objasnění skutkového podkladu jinak než nahlédnutím do knih.
K čís. 6. Z povahy tohoto průkazního prostředku plyne, že užíti ho bude jen v případech důležitějších a výjimečně, jmenovitě tedy při podezření, že zápisy předložených knih neshodují se se skutečností, nebo při podezření jinakého zatajení majetku nebo údajů nápadně nízké hodnoty majetku a pod.
Předsevzata může býti prohlídka všech nemovitostí, patřících poplatníku dávkou povinnému, a vztahuje se v tom případě na celou nemovitost, tedy u budov i na všechny místnosti, pokud jejich prohlídky ke zjištění stavu a hodnoty nemovitostí jest třeba.
Nemovitosti, které poplatníku nepatří, mohou býti prohlédnuty jen, pokud obsahují předměty dávce podrobené, tedy na př. chlévy, sýpky najatého statku, najaté skladiště, a to i tehdy, není-li součástí místností závodních.
Prohlídky bytů s příslušenstvím a uzavřených schránek možno konati jen ke zjištění, stavu a hodnoty předmětů jmenovaných v §u 14, odst. 3., lit. a) a b), t. j. předmětů z drahých kovů, drahokamů, perel, předmětů uměleckých, ozdobných a přepychových (včetně starožitností), jakož i sbírek.
Zjišťovati množství a hodnotu předmětů nepatřících do majetku zásadně dávce podrobeného není dovoleno. Rovněž jest vyloučena prohlídka osobní.
O prohlídce sepsati jest vždy zápis a přidati proto delegátu prohlídkou pověřenému zapisovatele. O případné intervenci k tomu povolaných orgánů platí totéž, co řečeno o prohlídkách knih proti vůli poplatníkově.
Při volbě znalců případně nutných k prohlídce dbáti jest nutné opatrnosti, aby nebyla vyzrazena obchodní tajemství.
Aby se mohl majitel prohlídky zúčastniti, musí býti o tom vyrozuměn. Stačí však, stane-li se tak předložením písemného rozkazu, jakým musí býti orgán prohlídkou pověřený opatřen. V tomto rozkaze musí býti označeno též jméno zapisovatele a znalce, orgánu dotyčnému přidělených.
Otevření a prohlídka uzavřených schránek děje se za přítomnosti strany a orgánu berní správy; nezachování tohoto předpisu se strany peněžního ústavu může dle okolnosti zakládati povahu deliktu dle § 3, čl. III., cís. nař. ze dne 16. března 1917, čís. 124 ř. z.
Zamezení prohlídky i každý pokus o to jest dle §u 248 zák. o os. daních trestný.
K čís. 7. Zákony v VI. hlavě zákona o os. daních dovolané jsou: zákon ze dne 19. března 1876, čís. 28 ř. z., o lhůtách, zákon ze dne 18. března 1878, čís. 31 ř. z., o promlčení přímých daní - pokud není nic jiného stanoveno (srov. na př. prov. nař. k §u 7, odst. 6.) - a zákon ze dne 9, března 1870, čís. 23 ř. z.-, o úrocích z prodlení, jejichž výše upravená pro přímé daně zákonem ze dne 23, ledna 1892, čís. 26 ř. z., pro dávku určena jest odchylně na 10%.
Ostatními předpisy o přímých daních, které mají platiti obdobně u dávky, rozuměli jest jmenovitě předpisy o vymáhání přímých daní a o úrocích náhradních neprávem zaplacených daní přímých.