K §u 38.
K odst. 1., čís. 1., odst. 1. Berní správa vyzve poplatníky po uplynutí všeobecné lhůty k podaní přiznání individuelně dle obdoby ustanovení §u 205 zák. o os. daních s poukazem na následky 2. věty §u 38, odst. 1., čís. 1., a doručí výzvu na doručovací zpáteční lístek. Tyto výzvy musí býti vedeny v přísné patrnosti a přiznání musí býti již zevně nápadně označena jako opožděná.
Všechna přiznání musí býti úředně označena dnem, kdy byla podána; došlo-li přiznání doporučeně poštou, budiž na něm vyznačen také den tohoto podání a budiž při něm ponechána obálka.
Vyměření dávky z moci úřední, obdobně jako podle §u 205 zák. o os. daních může nastati jen tehdy, byl-li po uplynutí všeobecné lhůty poplatník zvláště vyzván k podání přiznání ve lhůtě aspoň 14denní a byl-li výslovně upozorněn na právní následky §u 205 zák. o os. daních: výzva tato budiž k urychlení řízení pravidelně spojena s upozorněním na následky nepodání přiznání dle 2. věty §u 38, odst. 1., čís. 1.
Zvýšení předepsané dávky o 2% nastane již skutečností, že přiznání nebylo podáno ve všeobecné lhůtě; další zvýšení o 3% předpokládá však zvláštní vyzvání, provázené pohrůžkou těmito následky.
Stupňování sazeb dle §u 38, odst. 1., čís. 1., nastává dle zákona a nemůže býti vyloučeno ani zmírněno dle volného uvážení berní správy ani ve výzvě ani při vyměření.
K odst. 1., čís. 1., odst. 2. Které události lze považovati za nepředvídané a neodvratné, musí býti v těch kterých případech dle okolností posuzováno.
Vyměřující úřad (berní správa, finanční ředitelství) může k odůvodněné žádosti strany povoliti přiměřené prodloužení lhůty k podání přiznání; podáním žádosti se lhůta (všeobecná i ve výzvě podle § 38, odst. 1., čís. 1., stanovená) staví a jde, byla-li žádost zamítnuta, dále teprve ode dne, kdy bylo vyřízení o podané žádosti poplatníku doručeno. Je-li žádost podána před koncem lhůty (všeobecné nebo stanovené) a přiznání předloženo ve lhůtě úřadem prodloužené, nezvyšuje se sazba dávky.
K odst. 1., čís. 2. Povinnost sdělovati pochybnosti týká se pouze údajů skutkového rázu, tedy okolností jako takových, jakož i závěrů ze skutkových okolností odvozených (na př. cenění), nikoliv však otázek právních.
Na př.: okolnost, že dluh byl učiněn k určitému účelu jest údajem skutkového rázu, avšak jest otázkou právní, co jest "běžným dluhem domácnosti" ve smyslu §u 18, odst. 8., čís. 1.; jsou-li majetky trvale, výhradně a bezprostředně věnovány a je-li jich určitým způsobem užíváno (§ 4, II.), jest okolností skutkového rázu, právní otázkou jest však, které účely, k nimž jsou užívány, pokládati jest za veřejné atd. Za to jest opět údajem skutkového rázu, je-li určitý dluh "běžným dluhem domácnosti", je-li majetku užíváno k veřejným účelům atd.
Plyne-li povinnost sdělovati pochybnosti v tomto rozsahu z povahy věcí, obmezuje ji zákon k zjednodušení a urychlení řízení na údaje, které nebyly zjištěny již v ukládacím řízení u daně z příjmu po vyslechnutí strany; pro okolnosti, o nichž nebyl poplatník slyšen, platí povinnost sděliti pochybnosti.
Tím není však řečeno, že by okolnosti takové nebo důsledky jejich pro daň z příjmu byly závaznými pro ukládání dávky; pro dávku lze o týchž okolnostech z jakéhokoliv důvodu zavésti zcela nezávisle šetření nové (ovšem za spolučinnosti strany) a vyvozovati z nich zcela samostatné důsledky.
Ukládacímu řízení u daně z příjmu nelze klásti na roveň ukládací řízení u daně válečné; berní rok, kterého se ukládací řízení týká, sám o sobě nerozhoduje, pokud nedošlo k podstatným změnám.
Zásady tyto platí obdobně i při zjišťování jmění počátečného.
K odst. 1., čís. 3. Rozhodna jest jediné výše jmění ke dni 1. března 1919.
Hromadný odhad jednotným rozhodnutím jest vyloučen u poplatníků, při nichž uplatňovány byly referentem nebo komisí zvláštní námitky, dále v případech, které vyžadují mimo odhad ještě nějakého dalšího individuelního usnesení, na př. o poskytnutí zvláštních úlev podle §§ů 5, 32, odst. 2., o náhradě útrat šetření dle §u 38, odst. 2. a 3., neb o vyloučení jednotlivých majetkových předmětů ze základny dávky podle §u 38, odst. 1., čís. 6.
K odst. 1., čís. 4. Stvrzení přiznání přísahou může býti od podavatele žádáno:
1. berní správou v řízení přípravném (§ 206 zák. o os. daních);
2. předsedou neb komisí odhadní v řízení vytýkacím (§ 210 cit. zák.), v obou případech o správnosti určitých udání skutkového rázu, učiněných v řízení ukládacím vůbec neb o úplnosti přiznání neb zmíněných skutkových údajů dle §u 36. odst. 3.
Okolnosti, jichž přísežné stvrzení se žádá, buďtež ve výzvě určitě označeny: na př. okolnosti, jimiž zastírají se přesuny majetku, popírání určitého druhu jmění, jako držby zlata, mincí, drahokamů, cizích platidel, depot a vkladů v cizině a pod.
Jde-li o úplnost přiznání, může býti na př. žádáno potvrzení přísahou, že poplatník v přiznání ani v aktivech ničeho nezamlčel, ani v pasivech ničeho nepřidal.
Podavatel musí býti ve vyzvání k přísežnému stvrzení výslovně upozorněn, že odepře-li nebo nesloží-li přísahu, pokud se týče tam, kde náboženské vyznání podavateli přísahy nedovoluje nesplní-li zvláštních formalit pro tyto případy zákonem stanovených, jest odhadní komise oprávněna bez dalšího jeho spolupůsobení uložiti dávku podle pomůcek jí přístupných.
Stvrzení přísežné jest prostředek průvodní, jehož vzhledem k jeho mravnímu významu nesmí býti nadužíváno; budiž tedy stvrzení přísahou žádáno jen v nejnutnějších a důležitějších případech, když k zjištění materielní pravdy nestává již žádného prostředku nežli přísahy. Přísahou stvrditi lze pouze udání skutkového rázu, nikoliv tedy na př. cenění samo nebo právní kvalifikaci podstaty skutkové.
K přísaze může býti vyzván jedině podavatel přiznání; podavatelem přiznání rozuměti jest každého, kdož k podání přiznání jest povinen, tedy svéprávného poplatníka, byť i byl zastoupen zmocněncem (na př. právním zástupcem), dále zákonného neb úředně zřízeného zástupce.
Vynucení přísahy podavatelovy pořádkovými pokutami jest nepřípustno. Složením přísahy dlužno pokládati důkaz za provedený, pokud není rozsudkem trestního soudu křivost přísahy zjištěna, nebo nevyjdou na jevo nové okolnosti, které by obnovu řízení ukládacího odůvodňovaly, je-li toto již skončeno.
Přísaha vykoná se na dožádání orgánů ukládacích, v němž musí býti přesně formulovanými otázkami vyznačeny všechny okolnosti, jichž přísežné dotvrzení se žádá, před okresním soudem bydliště podavatelova.
K odst.1., čís. 5. §§ 205 a 213 zák. o os. daních stanoví právo orgánu ukládacích provésti vyměření daně z příjmu (dávky) z povinnosti úřední bez spolupůsobení strany na základě pomůcek po ruce jsoucích, jakmile jsou dány podmínky kontumace; není tedy zejména třeba bráti zřetel na návrh na výslech znalců, svědků a p. v opožděném podání uplatňovaný; toto právo nepomíjí ani tehdy, když orgány ukládací- ač k tomu již nejsou povinny - jednají se stranou, a ta po uplynutí lhůty dodatečně se zúčastní jednání tím, že podá přiznání, zodpoví otázky, podá odvolání, činí návrhy a pod.
Je-li tu kontumace podle §u 205 zák. o os. daních, nelze straně přiznati po uložení dávky (§ 37, odst. 3.) jednotlivé výhody tohoto zákona, (na př. 32, 37, odst. 6.) ani tehdy, když by tu byly objektivně všechny předpoklady jich přiřknutí.
K odst. 1., čís. 6. Komise odhadní ustanoví na základě odůvodněných návrhů berní správy dle volného uvážení údajů přiznání, výsledků vytýkacího řízení, a jiných provedených důkazů a šetření neb skutečností všeobecně neb jí jinak známých, pro každého poplatníka výši dávkou povinného jmění počátečného i konečného (výši přírůstku), vyloučí na žádost strany ve smyslu §u 37, odst. 3., případně i ze jmění počátečného z moci úřední majetky, o nichž strana věrohodně prokázala, že ani jejich trvaní ani výše jejich hodnoty objektivně zjištěna býti nemůže (§ 10, odst. 4.) a rozhodne o výhodách, jež poplatníkům se přiznávají, buď z moci úřední, buď na podnět jejich v řízení ukládacím (§ 37; odst. 3.) podle ustanovení §§u 5 a 32.
Vyloučení pochybných majetků podle §u 10, odst. 4. - (na př. realit, podniků, depots cenných papírů v cizině, držby cizích státních dluhopisů, skladů zboží, pohledávek u komisionářů, kteří stali se za války nezvěstnými, podniků, depots cenných papírů, jež podrobeny byly cizími státy za války nucené likvidaci, aniž možno o výsledku likvidace dosíci nějakých zpráv, a p.) - může se státi jen na podnět strany v přiznání (§ 37, odst. 3. a 6.) pokud se týče jen do uložení dávky a jen tam, kde bylo prokázáno, že tyto majetky nutno z objektivních důvodů pokládáti za pravděpodobně pochybné a že nebylo možno dosíci o jejich trvání vůbec nějakých spolehlivých zpráv.
Všechny tyto s dočasnou účinností přiznané výluky majetků ze základny dávky povedou berní správy v přísné patrnosti.
Odhad konečného jmění bez číselného výpočtu hodnot může se státi buď ohledně jednotlivých součástek majetkových, neb ohledně jmění celkového; v prvém případě tam, kde strana uvedla v přiznání všechny, skutkové okolnosti a pomůcky, k odhadu hodnoty nutné, v druhém případě obdobným postupem, jak jej má na mysli § 214 zák. o os. daních, při čemž bude třeba bráti bedlivý zřetel k otázce, lze-li z vnějších známek souditi, že jest příjem větší, aneb že jest jmění větší.
Pokud jde o jmění počátečné, bude přihlížeti k tomu, neuplatňuje-li strana jako jmění počátečné hodnoty vyšší, skutečnému stavu neodpovídající; jinak platí zde obdobná ustanovení jako pro zjišťování jmění konečného; postup dle cit. §u 214 nepřijde pravidelně v úvahu.
K odst. 2., 3. a 4. Šetřením rozuměti jest veškeré úřední úkony, jichž třeba k vyšetření výše dávkou povinného jmění včetně přírůstku na jmění, ať již se tykají zjištění skutkových okolností, či cenění či vyjasnění právních otázek.
K útratám náležejí jednak hotové výlohy, které šetřením vznikly, tudíž zejména útraty místního ohledání, výslechu svědků, znalců a pod. ať již pro úřad sám neb pro úřad dožádaný, jednak útraty vzniklé v řízení ukládacím v I. instanci a v řízení odvolacím.
Nerozhoduje, z jakých důvodů nastala kontumace dle §u 213 zák. o os. daních aneb byly-li údaje skutkového rázu učiněny v přiznání nebo později; za to jest třeba, aby byly vědomě nesprávné týkaly se podstatných otázek, a nesprávnost jejich byla prokázána; nestačily by tedy pouze rozpory v mínění o výši odhadu, o právní kvalifikaci atd.
Rozdíl 1/3 čítati jest z čistého jmění, dále z hodnoty udávané a zjištěné onoho objektu majetkového, o nějž jde, nikoli tedy celkového jmění.
Na př.: přiznání zní u pozemků na 10.000 Kč, u ostatního jmění na 50.000 Kč, dohromady na 60.000 Kč; šetřením zjištěna hodnota u pozemků 30.000 Kč, hodnota ostatního jmění uznána za správnou, tedy dohromady 80.000 Kč; ačkoliv celkové jmění se nezvýšilo o 1/3, lze útraty šetření uložiti.
Hodnotou udávanou jest vlastní vědomě nesprávné cenění poplatníkovo, hodnotou zjištěnou jest hodnota komisí stanovena.
O tom, zda a jakým obnosem má býti straně uložena úhrada útrat šetření, rozhoduje komise odhadní (odvolací) dle volného svého uvážení.
O výši útrat, uložených komisí odhadní, bude poplatník zpraven současně s předpisem o dávce v platebním rozkaze.
O odvolání strany proti uložení útrat komisí odhadní rozhodne komise odvolací; předsedovi odhadní komise právo odvolací v této věci nepřísluší.
Peníz, kterým odhadní komise útraty šetření upraví, plyne do pokladny státní.