K §u 29.
K odst. 1.-3. Podal-li poplatník na rok 1914 přiznání k dani z příjmu nebo k dani rentové (na Slovensku a Podkarpatské Rusi k dani z úroků kapitálových a rent), platí zákonná presumpce, že neměl 1. ledna 1914 jiného majetku, než ze kterého mu dle přiznání nebo dle údajův učiněných dodatečně v řízení ukládacím příjem plynul.
Bylo-li se při ukládání daně z příjmu od přiznání uchýleno tak, že předpokládány oproti stanovisku strany ještě jiné neprokázané prameny přijmu (na př. jmění kapitálové) nebo větší rozsah toho kterého pramene příjmu (na př. větší jmění kapitálové), nebo byl-li příjem odhadnut sumárně dle vnějších známek (§ 214 zák. o os. daních), tedy bez určení, ze kterých pramenů odhadnutý příjem plyne, zůstává východiskem pro vyšetření počátečného jmění (s výhradou odst. 4.) přece jen majetek poplatníkem přiznaný.
U osob, které se teprve po 1. jednu 1914 do zdejšího území přistěhovaly, rozhodno jest obdobně přiznání k dani z příjmu nebo rentové podané pro zbytek dotyčného roku. Nestala-li se osoba povinnou k daní z příjmu nebo rentové následkem přistěhování se, nýbrž nabyla zde majetku příjmu poskytujícího, zůstávajíc při tom v cizině, může býti sice přiznání, podané k dani z příjmu (rentové) na tok následující po nabytí příjmu, pomůckou ke stanovení majetku stranou zde nabytého, nerozhoduje však, poněvadž pro uložení daně z příjmu (rentové) rozhodný byl stav pramenů příjmů (důchodu) poskytujících dne 1. ledna berního roku, nikoli však stav majetku v době nabytí.
Ve všech těchto případech musí strana, která tvrdí, že měla 1. ledna nebo v rozhodný den pozdější další majetek nebo majetek vyšší hodnoty, než byla přiznala, tvrzení své prokázati.
Tento druhý případ může býti praktickým hlavně při některých druzích majetku kapitálového, na př. vkladech, pohledávkách, poněvadž jinak vždy byl přiznáván a zjišťován sice příjem, nikoliv však hodnota majetku. Proto nelze z výše zdaněného příjmu prostou kapitalisací odvozovati hodnotu majetku, a to tím méně, poněvadž při jednotlivých druzích příjmů rozhodny jsou pro jeho výši i četné momenty jiné.
Bydlil-li poplatník dávkou povinný sice 1. ledna 1914 ve zdejším území, ale přiznání k dani z příjmu nebo rentové (z úroků kapitálových a rent) nepodal, ať již k tomu povinen byl či z jakéhokoliv důvodu nebyl (na př. že neměl příjem neb důchod ve zdanitelné výši), musí prokázati, jaké jmění dne 1. ledna 1914 měl. Obdobné platí i v případě, že se teprve po tomto dni do zdejšího území přistěhoval nebo, bydle dále v cizině, zde majetku nabyl.
Tímto důkazem jest strana povinna i tehdy, jestliže již při soupisu jednotlivých součástí majetkových svá přiznání k dani z příjmu nebo rentové na rok 1914 a následující opravila.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde se daň dôchodková pro rok 1914 ještě neukládala, jest východiskem pro zjištění stavu majetku dne 1. ledna 1914 - ovšem pouze částečné - důchod podrobený na tento rok dani z úroků kapitálových a rent; zásadně nelze tedy o majetku, z něhož příjem přiznán byl k dani dôchodkové na rok 1915 (kdy se daň dôchodková poprvé ukládala) předpokládati, že tu byl již 1. ledna 1914. Přestěhovala-li se strana po 1. lednu 1914 z ciziny na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, nebo zůstávajíc v cizině, v tomto území majetku nabyla, a pro příští rok se stala povinnou k dani dôchodkové (z úroků kapitálových a rent), jest pro tento rok podané přiznání k těmto daním pomůckou pro zjištění stavu majetku v den dle §u 25 rozhodný, nikoli však průkazem.
O povinnosti průkazní platí obdobně, co nahoře (v odst. 1.-5.) bylo řečeno.
K odst. 3. Prokázané údaje strany jsou pro odhadní komisi jen tehdy závazny, jestliže strana výslovně prohlásí, že nebude proti přiměřené dodatečné opravě předpisu dotčené daně přímé, t. j. daně z příjmu (dôchodkové) nebo rentové (z úroků kapitálových a rent) namítati promlčení práva vyměřovacího nebo amnestie dle čl. II. novely zák. o os. daních. Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde zákon o os. daních a příslušná novela neplatí, nemá toto ustanovení praktického významu, a platí tam, že prokázané údaje strany jsou pro rozhodování odhadní komise o dávce z majetku závazny.
O tom, je-li míti stav a hodnotu jmění za prokázanou, rozhoduje komise odhadní dle volného uvážení; důvody, pro které se průkaz nepokládá za dostatečný, jest se stranou v řízení ukládacím sděliti.
Skutečný stav a hodnotu majetku není komise odhadní povinna dokazovati, nýbrž stanoví je s patřičným zřetelem k výsledkům konaného šetření a vlastní znalosti.