SMLOUVA
o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii mezi Belgickým královstvím, Bulharskou republikou, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Estonskou republikou, Irskem, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Italskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Maďarskem, Maltou, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Polskou republikou, Portugalskou republikou, Rumunskem, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou, Finskou republikou a Švédským královstvím
Belgické království, Bulharská republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Italská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Lucemburské velkovévodství, Maďarsko, Malta, Nizozemské království, Rakouská republika, Polská republika, Portugalská republika, Rumunsko, Republika Slovinsko, Slovenská republika, Finská republika a Švédské království,
dále jen "smluvní strany",
s vědomím, že mají coby členské státy Evropské unie povinnost považovat své hospodářské politiky za věc společného zájmu,
přejíce si usnadnit podmínky pro silnější hospodářský růst v Evropské unii a rozvíjet za tímto účelem stále užší koordinaci hospodářských politik v eurozóně,
pamětlivy skutečnosti, že potřeba, aby vlády zachovávaly zdravé a udržitelné veřejné finance a předcházely nadměrnému schodku veřejných financí, má zásadní význam pro zabezpečení stability eurozóny jako celku, a vyžaduje proto zavedení zvláštních pravidel, včetně pravidla vyrovnaného rozpočtu a automatického mechanismu pro přijetí nápravných opatření,
vědomy si nutnosti zajistit, aby schodek jejich veřejných financí nepřekročil hranici 3 % jejich hrubého domácího produktu v tržních cenách a aby hodnota jejich veřejného dluhu nepřekročila 60 % hrubého domácího produktu v tržních cenách nebo aby k uvedené hodnotě uspokojivým tempem klesala,
připomínajíce, že se smluvní strany coby členské státy Evropské unie mají zdržet všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie v rámci hospodářské unie, zejména pak hromadění dluhu mimo účty vládních institucí,
pamětlivy skutečnosti, že hlavy států a předsedové vlád členských států eurozóny se dne 9. prosince 2011 dohodli na posílené architektuře hospodářské a měnové unie, jež bude stavět na smlouvách, na nichž je založena Evropská unie, a usnadní uplatňování opatření přijatých na základě článků 121, 126 a 136 Smlouvy o fungování Evropské unie,
pamětlivy skutečnosti, že cílem hlav států a předsedů vlád členských států eurozóny a dalších členských států Evropské unie je začlenění ustanovení této smlouvy do smluv, na nichž je založena Evropská unie, jakmile to bude možné,
vítajíce legislativní návrhy pro eurozónu, jež Evropská komise předložila v rámci smluv, na nichž je založena Evropská unie, dne 23. listopadu 2011 a jejichž předmětem jsou posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, ve kterých dochází k závažným obtížím, pokud jde o jejich finanční stabilitu, nebo jsou těmito obtížemi ohroženy, a společná ustanovení pro sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajištění nápravy nadměrného schodku členských států, a berouce na vědomí záměr Evropské komise předložit další legislativní návrhy pro eurozónu, jejichž předmětem budou zejména ohlašování plánovaných emisí dluhopisů předem, programy hospodářského partnerství s podrobnými údaji o strukturálních reformách pro členské státy, vůči nimž je veden postup při nadměrném schodku, a koordinace plánů členských států na zásadní reformy hospodářských politik,
vyjadřujíce svou připravenost podpořit návrhy, jež Evropská komise předloží za účelem dalšího posílení Paktu o stabilitě a růstu, v jehož rámci bude pro členské státy, jejichž měnou je euro, zaveden nový interval pro střednědobé cíle v souladu s limity, jež stanoví tato smlouva,
berouce na vědomí, že při přezkumu a sledování rozpočtových závazků podle této smlouvy bude Evropská komise jednat v rámci svých pravomocí stanovených Smlouvou o fungování Evropské unie, a zejména pak články 121, 126 a 136 uvedené smlouvy,
poukazujíce zejména na skutečnost, že z hlediska uplatňování pravidla vyrovnaného rozpočtu, které je stanoveno v článku 3 této smlouvy, bude toto sledování prováděno tak, že se pro každou smluvní stranu stanoví individuální střednědobé cíle a podle potřeby též harmonogramy konvergence,
poukazujíce na skutečnost, že střednědobé cíle by měly být pravidelně aktualizovány podle společně dohodnuté metody, jejíž hlavní parametry je rovněž nutno pravidelně revidovat, náležitě zohledňující rizika explicitních a implicitních závazků pro veřejné finance, jak je zakotveno v cílech Paktu o stabilitě a růstu,
poukazujíce na skutečnost, že v souladu s právními předpisy Evropské unie, zejména s nařízením Rady (ES) č. 1466/97 ze dne 7. července 1997 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1175/2011 ze dne 16. listopadu 2011, (dále jen "revidovaný Pakt o stabilitě a růstu"), by měl být dostatečný pokrok k naplnění střednědobých cílů vyhodnocován na základě celkového posouzení, v němž je strukturální saldo použito jako měřítko, včetně analýzy výdajů očištěných o vliv diskrečních opatření na straně příjmů,
poukazujíce na skutečnost, že mechanismus nápravy, jejž mají smluvní strany zavést, by měl mít za cíl napravovat odchýlení od střednědobého cíle nebo od cesty k jeho postupnému dosažení, včetně kumulovaného dopadu tohoto odchýlení na dynamiku veřejného dluhu,
poukazujíce na skutečnost, že o dodržení povinnosti smluvních stran zavést pravidlo vyrovnaného rozpočtu do jejich vnitrostátního právního řádu prostřednictvím závazných a trvalých předpisů na pokud možno ústavní úrovni by měl rozhodovat Soudní dvůr Evropské unie v souladu s článkem 273 Smlouvy o fungování Evropské unie,
připomínajíce, že je Soudní dvůr Evropské unie podle článku 260 Smlouvy o fungování Evropské unie oprávněn uložit členskému státu Evropské unie, který nevyhověl jeho rozsudku, zaplacení paušální částky nebo penále, a připomínajíce, že Evropská komise vypracovala kritéria k určení této paušální částky nebo penále, jejichž zaplacení má být v rámci uvedeného článku uloženo,
připomínajíce, že je třeba usnadnit přijímání opatření v rámci postupu Evropské unie při nadměrném schodku vůči členským státům, jejichž měnou je euro a jejichž plánovaný nebo skutečný poměr schodku veřejných financí k jejich hrubému domácímu produktu přesahuje 3 %, a zároveň důrazně posílit účel tohoto postupu, tedy povzbuzení a v nezbytných případech donucení členského státu snížit případně zjištěný schodek,
připomínajíce povinnost smluvních stran, jejichž veřejný dluh přesahuje referenční hodnotu 60 %, tento dluh snižovat průměrným tempem jedné dvacetiny za rok, což je doporučená hodnota,
pamětlivy toho, že při plnění této smlouvy je nutno respektovat zvláštní úlohu sociálních partnerů, kterou zakotvují právní řády či vnitrostátní systémy jednotlivých smluvních stran,
zdůrazňujíce, že žádné ustanovení této smlouvy nelze vykládat tak, že jakýmkoli způsobem mění podmínky hospodářské politiky, za nichž byla smluvní straně poskytnuta finanční pomoc v rámci stabilizačního programu, do nějž je zapojena Evropská unie, její členské státy nebo Mezinárodní měnový fond,
poukazujíce na skutečnost, že pro řádné fungování hospodářské a měnové unie je nutné, aby smluvní strany společně usilovaly o hospodářskou politiku, v jejímž rámci, opírajíce se o mechanismy koordinace hospodářských politik vymezené ve smlouvách, na nichž je založena Evropská unie, přijímají nezbytná opatření ve všech oblastech, jež jsou zásadní z hlediska řádného fungování eurozóny,
poukazujíce zejména na přání smluvních stran aktivněji využívat posílené spolupráce podle článku 20 Smlouvy o Evropské unii a článků 326 až 334 Smlouvy o fungování Evropské unie, aniž by tím docházelo k narušení vnitřního trhu, a v plném rozsahu využívat opatření podle článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, která jsou specifická pro členské státy, jejichž měnou je euro, jakož i postupu předběžného projednání a vzájemné koordinace smluvních stran, jejichž měnou je euro, při všech zásadních reformách hospodářských politik, jež smluvní strany plánují, s cílem zavést postupy, které se osvědčí, jako postupy referenční,
připomínajíce dohodu hlav států a předsedů vlád členských států eurozóny ze dne 26. října 2011 o zlepšení správy eurozóny, a to i konáním alespoň dvou vrcholných schůzek eurozóny ročně, které se svolávají, nevyžadují-li zvláštní okolnosti jinak, bezprostředně po zasedání Evropské rady, nebo zasedání s účastí všech smluvních stran, které ratifikovaly tuto smlouvu,
připomínajíce dále, že hlavy států a předsedové vlád členských států eurozóny a dalších států Evropské unie schválili dne 25. března 2011 Pakt euro plus, jenž vymezuje otázky zásadní pro posílení konkurenceschopnosti v eurozóně,
zdůrazňujíce význam Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability, jež představuje jeden z prvků globální strategie pro posílení hospodářské a měnové unie, a poukazujíce na skutečnost, že poskytnutí finanční pomoci na základě nových programů v rámci Evropského mechanismu stability bude počínaje 1. březnem 2013 podmíněno ratifikací této smlouvy dotčenou smluvní stranou a po uplynutí lhůty pro provedení podle čl. 3 odst. 2 této smlouvy rovněž splněním požadavků uvedeného článku,
poukazujíce na skutečnost, že Belgické království, Spolková republika Německo, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Italská republika, Kyperská republika, Lucemburské velkovévodství, Malta, Nizozemské království, Rakouská republika, Portugalská republika, Republika Slovinsko, Slovenská republika a Finská republika jsou smluvními stranami, jejichž měnou je euro, a budou jako takové touto smlouvou vázány od prvního dne měsíce následujícího po uložení jejich ratifikačních listin, bude-li smlouva v uvedený den v platnosti;
poukazujíce dále na skutečnost, že Bulharská republika, Dánské království, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarsko, Polská republika, Rumunsko a Švédské království jsou smluvními stranami, na něž se coby na členské státy Evropské unie vztahuje ke dni podpisu této smlouvy výjimka z účasti na jednotné měně, a mohou být až do zrušení této výjimky vázány pouze těmi ustanoveními hlavy III a IV této smlouvy, o nichž při uložení své ratifikační listiny či k pozdějšímu dni oznámí, že jimi hodlají být vázány,
se dohodly na těchto ustanoveních: