Článek 42
1. Příslušný orgán přijímajícího státu neprodleně uvědomí konzulární úřad o úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu.
2. Obdobně se postupuje, jestliže dědic, jiný oprávněný účastník nebo odkazovník, jemuž má připadnout dědictví projednávané na území přijímajícího státu, je příslušníkem vysílajícího státu, nemá však pobyt na území přijímajícího státu a není zde ani zákonně zastupován.
3. Konzulární úřad vysílajícího státu může požádat příslušný orgán přijímajícího státu o bezodkladná opatření nezbytná k zajištění a správě dědictví zanechaného v tomto státě zemřelým občanem vysílajícího státu a zpravit ho o případných opatřeních, která již byla učiněna. Při zajišťování opatření podle tohoto odstavce může konzulární úřad poskytnout svou pomoc přímo nebo prostřednictvím svého zástupce.
4. Jestliže po splnění formalit spojených s dědictvím v přijímajícím státě připadne movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo nemovitostí dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou občany vysílajícího státu a kteří nemají pobyt v přijímajícím státě a nejmenovali svého zmocněnce, bude tento majetek nebo výtěžek z jejich prodeje předán konzulárnímu úřadu vysílajícího státu za podmínky, že
a) byla prokázána způsobilost dědiců, oprávněných účastníků nebo odkazovníků;
b) příslušné orgány přijímajícího státu dají tam, kde to přichází v úvahu, souhlas s předáním dědictví nebo výtěžku z jeho prodeje;
c) veškeré dědické dluhy ohlášené ve lhůtě předepsané právními předpisy přijímajícího státu jsou zaplaceny nebo zajištěny;
d) poplatky z dědictví jsou zaplaceny nebo zajištěny.
5. Jestliže občan vysílajícího státu, který nemá trvalý pobyt v přijímajícím státě, náhle zemře během pobytu na území tohoto státu, budou věci, peněžní částky a cennosti, které měl s sebou a které nebyly vyžádány přítomným dědicem, prozatímně a za účelem zajištění jejich ochrany předány do úschovy konzulárnímu úřadu vysílajícího státu bez dalších formalit, přičemž se pro správní nebo justiční orgány přijímajícího státu vyhrazuje v zájmu příslušného řízení právo na převzetí těchto věcí. Konzulární úřad musí tyto věci, peněžní částky a cennosti předat kterémukoli orgánu přijímajícího státu pověřenému jejich správou nebo likvidací. Konzulární úřad musí zachovávat právní řád přijímajícího státu, pokud jde o vývoz svršků a převod peněžních částek.
6. Ve věcech dědických platí rovněž ustanovení článku 33 této úmluvy.