Čl. 7
1. Zisk podniku jednoho smluvního státu podléhá zdanění pouze v tomto smluvním státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, může být zisk podniku zdaněn v tomto druhém smluvním státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém jej lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzuje se v každém smluvním státě této stálé provozovně zisk, který by mohla podle očekávání docílit, kdyby jako samostatný podnik vykonávala totožné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a obchodovala zcela nezávisle s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisku stálé provozovny se povolují odečíst náklady vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných administrativních výloh takto vynaložených, ať ve smluvním státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Pokud je v některém smluvním státě obvyklé určovat zisk, který má být přičten stálé provozovně, na základě rozdělení celkového zisku podniku jeho různým částem, nebrání nic v odstavci 2, aby tento smluvní stát určil zisk, jenž má být zdaněn, takovým rozdělením, jaké je obvyklé. Přijatá metoda dělení musí být však taková, aby výsledek byl v souladu se zásadami, stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičte žádný zisk na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisk, který se má přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců vypočítá každý rok podle téže metody, pokud neexistují závažné a dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisk zahrnuje části příjmu, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nedotknou se ustanovení tohoto článku ustanovení oněch článků.