Čl. 11
1. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto úroky však mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto smluvního státu. Daň takto stanovená však nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
3. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státě a placené vládě druhé ho smluvního státu, jeho místním úřadům, ústřední bance tohoto druhého smluvního státu nebo finanční instituci, která je plně ve vlastnictví tohoto státu, nebo osobě mající v tomto druhém smluvním státě bydliště či sídlo, z pohledávek zajištěných nebo nepřímo financovaných vládou tohoto druhého smluvního státu, jeho místní úřady, ústřední bankou tohoto druhého smluvního státu nebo finanční institucí, která je plně ve vlastnictví tohoto státu, jsou bez ohledu na ustanovení odstavce 2 osvobozeny od daně v prvně zmíněném smluvním státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjem z veřejných dluhopisů, obligací, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, poskytujících i neposkytujících právo na účast na zisku, a jiné pohledávky jakéhokoliv druhu, jakékoliv rozdíly, o které částka zaplacena na vyrovnání takových pohledávek převyšuje částku půjčky, i jakýkoliv jiný příjem, který je postaven daňovými předpisy smluvního státu, ve kterém je zdroj příjmu, na roveň příjmu z půjček.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, má v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, stálou provozovnu, s níž je skutečně spojena pohledávka, která je zdrojem úroků. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v určitém smluvním státě, je-li plátcem tento smluvní stát sám, jeho místní úřad nebo osoba mající v tomto smluvním státě bydliště či sídlo. Jestliže však osoba, která úroky platí, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikl dluh, z něhož se úroky platí, a jestliže takové úroky nese ke své tíži tato stálá provozovna, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
7. Jestliže částka placených úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a příjemcem, nebo mezi oběma a třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce s příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Část platu, která ji přesahuje, bude v tomto případě podléhat zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.