Článek V
Zákon č. 116/1951 Sb., o státním notářství, se mění a doplňuje takto:
1. § 15 odst. 1 zní:
"(1) Mají-li být osvědčeny skutečnosti, které by mohly být podkladem pro uplatnění práv, nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky, zřídí se, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3, o zjištění skutečností notářský zápis a žadateli se vydá z něho notářské osvědčení."
2. V § 15 odst. 2 se škrtá ustanovení pod písm. a) a ustanovení pod písm. b) až h) se označují písmeny a) až g).
3. K § 15 se připojuje odstavec 3, který zní:
"(3) O zjištění skutečností, že někdo listinu vlastnoručně podepsal nebo že podpis vlastnoručně dříve učiněný uznal za vlastní, není třeba zřídit notářský zápis; postup státního notářství v těchto případech se řídí zvláštními předpisy."
4. Za § 33 se vkládá § 33a, který zní:
"(1) Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené notáři mohou vykonávat správní zaměstnanci tím pověření.
(2) Notář, jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.
(3) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí notáře. Opravný prostředek předloží se však nejprve notáři, který buď o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, nebo jej předloží příslušnému soudu, popřípadě orgánu, aby o něm rozhodl.
(4) Rozhodne-li notář o opravném prostředku sám podle odstavce 3, považuje se jeho rozhodnutí za rozhodnutí notářství. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení."