§ 21
Pojištění osob samostatně výdělečně činných, které jsou zároveň zaměstnanci
Vstup do pracovního poměru nebo do důchodu
(1) Vznikne-li osobě samostatně výdělečně činné, která byla zároveň též zaměstnancem, nárok na dávky důchodového pojištění, započítávají se pro výši důchodu též vyměřovací základy ze samostatné výdělečné činnosti konané do 30. září 1952, je-li z nich splatné pojistné zaplaceno nejpozději ve lhůtách stanovených tímto nařízením (§ 17 odst. 1 a § 26 odst. 2). Od 1. října 1952 je osoba samostatně výdělečně činná, která je zároveň též zaměstnancem, pojištěna jen jako zaměstnanec.
(2) Přestane-li osoba samostatně výdělečně činná vykonávat výdělečnou činnost a stane-li se zaměstnancem, započítá se jí doba pojištění ze samostatné výdělečné činnosti, za niž bylo zaplaceno pojistné ve lhůtách stanovených tímto nařízením (§ 17 odst. 1 a § 26 odst. 2), pro nárok i výši důchodu; nesplňuje-li však základní podmínku pro vznik nároku na důchod v zaměstnaneckém pojištění, posuzuje se její nárok na dávky důchodového pojištění podle předpisů platných pro osoby samostatně výdělečně činné, leč by se následkem pracovního úrazu stala invalidní nebo zemřela.
(3) Je-li osobě samostatně výdělečné činné přiznán starobní (invalidní) důchod, zaniká její důchodové pojištění dnem, od kterého je přiznán důchod.