§ 26.
(1) Přestupky ustanovení tohoto nařízení stíhají, není-li čin podle § 1 zák. ze dne 14. prosince 1923, čís. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, nebo dle jiných trestních norem přísněji trestný, finanční úřady I. stolice pro správu nepřímých daní pokutou od 100·- Kč do 500.000·- Kč.
(2) Trestní stíhání finančními úřady pro přestupky tohoto nařízení zavádí se jen k návrhu ministerstva financí (revisního odboru) nebo finančního úřadu, který ministerstvo financí k tomu určí. Tento návrh může býti odvolán, pokud nebyl vydán trestní nález.
(3) Trestní řízení před úřady finančními koná se, pokud toto nařízení nestanoví výslovně odchylky, podle předpisů o trestním řízení správním.
(4) V trestních nálezech budiž vždy stanoven pro případ, že by uloženou pokutu nebylo lze dobýti, náhradní trest vězení trváním od 24 hodin do 3 měsíců a vždy vysloveno, že veškeren zisk z trestného činu, dále cizí platidla, kterými trestný čin byl podniknut, anebo která ke spáchání trestného činu byla určena nebo jím získána, nebo hodnota takových cizích platidel, propadají ve prospěch státu, a to i tehdy, nejsou-li vlastnictvím odsouzeného, a bez ohledu na váznoucí na nich práva osob třetích anebo nároků jiných osob k nim.
(5) Trestním nálezem může býti odsouzenému uložena též povinnost nahraditi útraty řízení, včetně nákladů znaleckých důvěrníků v předběžném šetření na žádost majitele závodu, jehož se toto šetření týkalo, podle § 18 zákona ze dne 14. prosince 1923, čís. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, přibraných.
(6) O odvolání rozhodují s konečnou platností finanční úřady druhé stolice.
(7) Pokus přestupků tohoto nařízení jest trestný.
(8) Trestnost přestupků tohoto nařízení promlčuje se jedním rokem od spáchání činu.
(9) Uložené pokuty připadají státu.
(10) Bylo-li proti "bankám (§ 1)" nebo proti oprávněným zprostředkovatelům (§ 3) zavedeno řízení trestní, jest ministr financí oprávněn vysloviti, že až do pravoplatného vyřízení případu pozbývají přechodně platnosti oprávnění jim podle §§ 1 a 3 udělená.