Článek 9
Spory mezi jednou smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany
(1) V zájmu urovnání sporů mezi jednou smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany týkající se investic se uskuteční jednání mezi zúčastněnými stranami, pokud se nejedná o záležitosti spadající pod článek 10 této Dohody (spory mezi smluvními stranami).
(2) Pokud tato jednání nevyústí v řešení během šesti měsíců, bude spor na žádost investora předložen rozhodčímu soudu. Rozhodčí soud bude ustanoven takto:
a) Rozhodčí soud bude ustaven pro každý jednotlivý případ. Nedohodnou-li se strany ve sporu jinak, každá z nich určí jednoho rozhodce a tito dva rozhodci jmenují občana třetího státu jako předsedu. Rozhodci budou určeni do dvou měsíců od obdržení žádosti o rozhodčí řízení a předseda jmenován do dalších dvou měsíců.
b) Nebyly-li dodrženy lhůty uvedené v odstavci a) tohoto článku a nedojde-li k žádné jiné dohodě, je kterákoli strana ve sporu oprávněna obrátit se na předsedu Rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory v Paříži se žádostí, aby učinil potřebná jmenování. Brání-li nějaká překážka uvedenému předsedovi, aby vyhověl této žádosti nebo je-li občanem jedné ze smluvních stran, je třeba postupovat obdobně jako je uvedeno v odstavci (5) článku 10 této Dohody.
c) Pokud se strany ve sporu nedohodnou jinak, stanoví takto ustanovený rozhodčí soud svá procesní pravidla. Jeho rozhodnutí jsou konečná a závazná. Každá smluvní strana zajistí uznání a výkon rozhodnutí rozhodčího soudu.
d) Každá strana ve sporu hradí výlohy svého vlastního člena rozhodčího soudu a svého zastoupení v rozhodčím řízení; výlohy předsedy a ostatní výlohy hradí obě strany ve sporu rovným dílem. Rozhodčí soud však může ve svém rozhodnutí určit nestejné podíly obou účastníků na výlohách a toto rozhodnutí je pro obě strany závazné.
(3) V případě, že jsou obě smluvní strany členy Washingtonské úmluvy z 18. března 1965 o řešení sporů o investicích mezi státy a občany jiných států, mohou být spory podle tohoto článku na žádost investora jako alternativa postupu uvedeného v odstavci (2) tohoto článku, postoupeny Mezinárodnímu středisku pro řešení sporů o investicích.
(4) Smluvní stát, jenž je stranou ve sporu, nesmí ani v průběhu řízení uvedeného v odstavcích (2) a (3) tohoto článku, ani při výkonu vyneseného rozsudku uvést na svou obhajobu, že investor obdržel náhradu v rámci pojistné smlouvy pokrývající celou způsobenou škodu nebo její část.
(5) Žádný smluvní stát nebude usilovat o řešení sporu, který již byl předložen rozhodčímu soudu, diplomatickou cestou, pokud nedojde k tomu, že druhý smluvní stát nebude dodržovat rozhodnutí vynesené rozhodčím soudem nebo je nebude plnit.