§ 4
Posuzování srovnatelnosti
(1) Při posuzování srovnatelnosti musí existovat shoda alespoň v některých z variant charakteristik, a to v odpovídajícím množství charakteristik, které podstatně ovlivňují výši nájemného.
(2) Srovnatelnost nájemného je podmíněna shodou ve variantách charakteristik, a to
a) srovnatelností nájemních vztahů v rozsahu práv a povinností a
b) srovnatelností obytné hodnoty bytu.
(3) Při zjišťování srovnatelnosti se nezohledňuje nájemné z bytů, které
a) jsou pronajaty jako byty služební,
b) nejsou pronajaty jako obytné prostory, a to ani zčásti,
c) jsou přenechány k přechodnému užívání nebo krátkodobému účelu,
d) jsou družstevními byty užívanými členy družstva,
e) jsou byty zvláštního určení,
f) mají nájemné limitováno v souvislosti s podporou z veřejných prostředků.
(4) Při zjišťování srovnatelnosti se nezohledňuje nájemné
a) z obytných prostorů užívaných na základě smlouvy o ubytování,
b) z bytů, ve kterých je výše nájemného ovlivněna zvláštní oblibou nájemce pronajímatelem.
(5) Při zjišťování srovnatelnosti se nezohledňují charakteristiky, které souvisejí se subjektivním hodnocením nájemce pronajímatelem, především ve vztahu k jeho sociálnímu postavení.
(6) Za srovnatelné nájemné nelze považovat nájemné ujednané jako paušální platba podle zákona, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.