Článek 4
Rezident
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy:
a) v případě České republiky:
každou osobu, která je podle právních předpisů České republiky v České republice podrobena zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa založení, místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje Českou republiku a jakýkoliv její nižší správní útvar nebo místní úřad. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v České republice pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v České republice.
b) v případě Kataru:
každou fyzickou osobu, která má v Kataru stálý byt, středisko životních zájmů nebo se tam obvykle zdržuje, a každou společnost, která je založena nebo která má místo svého hlavního vedení v Kataru, pokud taková fyzická osoba nebo společnost není rezidentem třetího státu. Výraz rovněž zahrnuje Stát Katar, jakýkoliv jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo na základě veřejného práva založenou právnickou osobu, a jakoukoliv entitu přímo nebo nepřímo zcela vlastněnou Státem Katar nebo jedním nebo jednou z výše uvedených útvarů, úřadů nebo právnických osob nebo vícerými z nich.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a) tato osoba se považuje za rezidenta pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, považuje se za rezidenta pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, považuje se za rezidenta pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, považuje se za rezidenta pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, budou se příslušné úřady smluvních států snažit určit vzájemnou dohodou smluvní stát, u něhož se bude mít za to, že je tato osoba pro účely Smlouvy rezidentem, berouce do úvahy místo jejího hlavního vedení, místo, kde byla založena či jinak právně ustavena a jakékoliv další významné faktory. Pokud taková dohoda nebude nalezena, tato osoba nebude oprávněna k jakékoliv daňové úlevě nebo daňovému osvobození, která je stanovena nebo které je stanoveno Smlouvou.