Článek 25
Nárok na výhody
1. Jestliže se dá usuzovat, a to s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucího nebo vedoucí k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jakákoliv jiná ustanovení této smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.
2. Jestliže výhoda plynoucí z této smlouvy je osobě odepřena podle ustanovení odstavce 1, příslušný úřad smluvního státu, který by jinak poskytl tuto výhodu, bude nicméně považovat tuto osobu za osobu, která je oprávněna k této výhodě nebo k jiným výhodám s ohledem na specifickou část příjmu, jestliže takový příslušný úřad na základě žádosti od této osoby a po zvážení relevantních skutečností a okolností dojde k závěru, že takové výhody by byly poskytnuty této osobě v případě neexistence takové transakce nebo opatření. Příslušný úřad smluvního státu, kterému byla žádost podána podle tohoto odstavce rezidentem druhého smluvního státu, se poradí s příslušným úřadem tohoto druhého státu před tím, než tuto žádost zamítne.
3. Uznávajíce, že hlavním smyslem Smlouvy je zamezit mezinárodnímu dvojímu zdanění, smluvní státy se dohodly, že v případě, kdy by byla ustanovení Smlouvy využívána takovým způsobem, že by byly poskytovány výhody, o kterých se neuvažovalo nebo které nebyly zamýšleny, příslušné úřady smluvních států doporučí, a to v souladu s postupem řešení případů dohodou v článku 22, konkrétní úpravy, které by měly být ve Smlouvě učiněny. Smluvní státy se dále dohodly, že jakékoliv takové doporučení bude rychle zváženo a diskutováno s cílem, pokud to bude nutné, Smlouvu upravit.