Článek 5
1. Každá loď, na niž se vztahuje tato úmluva, musí mít na palubě lékárničku.
2. Obsah námořní lékárničky a zdravotnické vybavení, které musí být na lodi, stanoví příslušný orgán s přihlédnutím ke skutečnostem, jako je například druh lodi, počet osob na palubě a povaha, určení a trvání cesty.
3. Při stanovení nebo změně vnitrostátních ustanovení o obsahu lodní lékárničky a zdravotnickém vybavení, které musí být na lodi, příslušný orgán má přihlížet k mezinárodním doporučením, která se věci týkají, jako například k nejnovějšímu vydání Mezinárodní lékařské příručky pro lodi a Seznamu hlavních léků, uveřejněným Světovou zdravotnickou organizací, jakož i k pokrokům v lékařských znalostech a k uznaným metodám ošetřování.
4. Lodní lékárnička a její obsah, jakož i zdravotnické vybavení, které má být na lodi, mají být náležitě udržovány a pravidelně přezkušovány v obdobích nepřesahujících dvanáct měsíců zodpovědnými osobami určenými příslušným orgánem, které budou přezkušovat exspirační lhůty léčiv a podmínky jejich skladování.
5. Příslušný orgán má pečovat o to, aby obsah lodní lékárničky byl sepsán a označen nálepkami s druhovými názvy vedle značkového názvu, exspirační dobou a podmínkami skladování a odpovídal lékařské příručce vnitrostátně užívané.
6. Příslušný orgán má zajistit, pokud náklad označený jako nebezpečný, není zahrnut do posledního vydání Lékařské příručky první pomoci při nehodách způsobených nebezpečným zbožím, vydané Mezinárodní námořní organizací, aby kapitán, námořníci a jiné zúčastněné osoby měli k dispozici potřebné informace o povaze látek, nebezpečích s nimi spojených, o potřebných osobních ochranných pomůckách, vhodných lékařských postupech a speciálních prohlídkách. Takové speciální prohlídky a osobní ochranné pomůcky mají být na lodi, kdykoliv se dopravuje nebezpečné zboží.
7. V případech nutnosti a když lék předepsaný kvalifikovaným lékařským personálem pro některého námořníka není v lodní lékárničce, rejdař má učinit všechna opatření, aby jej získal co nejdříve.