II.
17. Ústavní soud si k návrhu Nejvyššího správního soudu vyžádal vyjádření Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky a o stanovisko požádal rovněž Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.
18. Ve vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je uvedeno, že návrh zákona byl předložen Poslanecké sněmovně vládou dne 26. července 2007 a byl rozeslán poslancům jako tisk 262. První čtení proběhlo na 19. schůzi Poslanecké sněmovny dne 15. srpna 2007, ve kterém byl návrh zákona přikázán výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a stálé komisi pro sdělovací prostředky. Výbor vydal usnesení obsahující pozměňovací návrhy; komise však na svém mimořádném zasedání toto usnesení nepřijala. Lhůta k projednání ve výboru byla zkrácena o 50 dní. Druhé čtení se uskutečnilo na 21. schůzi dne 25. září 2007, přičemž lhůta k zahájení třetího čtení byla zkrácena na 48 hodin po doručení pozměňovacích návrhů poslancům. Veškeré podané pozměňovací návrhy byly zpracovány jako tisk 262/2 a byly rozeslány dne 25. září 2007. Třetí čtení se uskutečnilo na téže schůzi dne 27. září 2007 a návrh zákona byl schválen; ze 146 poslanců hlasovalo pro 142, nikdo proti. Návrh zákona byl postoupen Senátu, který jej dne 1. listopadu 2007 schválil. Poté byl doručen prezidentovi republiky, který jej podepsal dne 22. listopadu 2007. Z výše uvedeného vyplývá, že zákon byl schválen potřebnou většinou poslanců Poslanecké sněmovny, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl řádně vyhlášen.
19. K věcnému obsahu návrhu je ve vyjádření citováno z důvodové zprávy k napadenému zákonu. Podle ní je návrh zákona "v souladu s Ústavou i Listinou základních práv a svobod, včetně čl. 17, který upravuje právo na svobodu projevu, a čl. 36, stanovujícího možnost pro každého se domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.".
20. Ve vyjádření Poslanecké sněmovny se dále odkazuje na důvodovou zprávu vlády, v níž se uvádějí tyto argumenty pro navrhovanou právní úpravu: "V přechodných ustanoveních novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání má být upravena tzv. kompenzační licence, která se má udělovat rovněž tomu, kdo splňuje zákonné předpoklady pro účast v licenčním řízení a byla mu přede dnem nabytí účinnosti navrženého zákona udělena licence k digitálnímu televiznímu vysílání, proti jejímuž udělení však byla podána správní žaloba. Navrhované ustanovení zaručuje tomu, komu byla udělena licence rozhodnutím, jež bylo napadeno žalobou, možnost provozovat na základě kompenzační licence digitální televizní vysílání již v období od účinnosti navrženého zákona do dne dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, a to bez ohledu na výsledek soudního řízení. Tento mimořádný postup je odůvodněn mimořádným veřejným zájmem na odblokování situace na mediálním trhu, na zahájení digitálního televizního vysílání, jak ostatně doporučuje Evropská unie, a na vytvoření konkurenčního prostředí v této oblasti. To lze považovat za jednoznačně formulovaný veřejný zájem, který lze poměřovat s nutností respektovat nezávislost soudního rozhodování, která ostatně nebude narušena, neboť zahájená soudní řízení budou probíhat nerušeně dál. Dále je třeba uvést, že nemožnost vysílání je způsobena odkladným účinkem podané žaloby daným ze zákona, což představuje výjimku z pravidla, že pravomocná rozhodnutí správních úřadů lze vykonávat. Osoby, kterým byla rozhodnutím Rady v původním řízení udělena 'řádná' licence k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání, nabyly z tohoto rozhodnutí v dobré víře v jeho zákonnost (viz zásadu presumpce správnosti veřejnoprávní aktů) veřejné subjektivní právo na provozování televizního vysílání, na čemž nic nemění ani ze zákona plynoucí odkladný účinek správní žaloby, který pouze znamená, že práva plynoucí z tohoto rozhodnutí nelze vykonávat; tato práva však de iure existují až do případného zrušení tohoto rozhodnutí soudem. Případným zrušením takového rozhodnutí soudem by těmto osobám vznikla majetková újma, jejíž kompenzaci by mohly požadovat po státu, jehož orgánem Rada je. Tomuto potenciálnímu riziku se proto navrhovaná právní úprava snaží čelit institutem kompenzační licence udělované tomu, komu byla přede dnem nabytí účinnosti navrženého zákona udělena licence k digitálnímu televiznímu vysílání, proti jejímuž udělení byla podána správní žaloba. Právo neúspěšných účastníků původního licenčního řízení na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny tak stojí v kontrapozici s principem ochrany v dobré víře nabytých práv úspěšných účastníků licenčního řízení, tedy s principem, který odpovídá konceptu materiálního právního státu [viz čl. 1 odst. 1 Ústavy a např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 163/02 ze dne 9. 11. 2004 (N 169/35 SbNU 289), v němž Ústavní soud uvedl, že jedním ze základních atributů právního statuje důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu, ať už se jedná o rozhodování orgánů moci zákonodárné, výkonné či soudní. Snaha o nastolení stavu, kdy jednotlivec může důvěřovat v akty státu a v jejich věcnou správnost, je základním předpokladem fungování materiálního právního státu.]."
21. Vyjádření Poslanecké sněmovny se uzavírá tak, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a naším právním řádem. Je však na Ústavním soudu, aby posoudil jeho ústavnost a vydal příslušné rozhodnutí.
22. Senát Parlamentu České republiky ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že předmětná ustanovení zákona č. 304/2007 Sb. dopadla na právní vztahy v oblasti provozování televizního vysílání s účinností od 1. ledna 2008. Obdobná ustanovení se předtím v našem právním řádu nevyskytovala a svůj původ mají v řešení situace, jaká v oblasti provozování televizního vysílání nastala v souvislosti s přechodem zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání.
23. Senát zákon projednal poté, co mu byl dne 9. 10. 2007 Poslaneckou sněmovnou postoupen jeho návrh. Tím se zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a rovněž stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky; výbor doporučil plénu Senátu návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, komise doporučovala se návrhem zákona nezabývat. Při projednání návrhu v plénu Senátu dne 1. listopadu 2007 zástupce navrhovatele umocnil argumentaci stran kompenzační licence slovy: "Návrh obsahuje také princip udílení tzv. kompenzačních licencí, což byl zřejmě jeden z největších problémů, který tento návrh obsahuje, a hledali jsme způsob, jak při zachování právního řádu České republiky umožnit vysílání šesti digitálním televizím, kterým byly uděleny licence, jež následně byly napadeny žalobou, a tím konečně rozběhnout digitální vysílání v České republice". Zpravodaj komise doplnil, že "návrh zákona řešil téměř neřešitelný propletenec, gordický uzel, který nastal poté, co v podstatě zkolabovalo výběrové řízení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na udělení licencí pro digitální vysílání. Aby se tento proces zcela nezastavil, bylo nutno najít řešení a samozřejmě to řešení nemůže být ideální, protože nevznikalo v ideálním prostředí. Nicméně, proč vlastně potřebujeme tento návrh zákona? Z toho prostého důvodu, že zkrátka existuje evropská dohoda o tom, že bude k určitému datu vypnuto analogové vysílání a Česká republika pochopitelně, nechce-li se ocitnout v televizní tmě a v televizním tichu, tak musí tento problém vyřešit". Týž řečník dále argumentoval: "Vyřešení zadrhnutého výběrového řízení tento zákon hledá ve dvou věcech. Za prvé úvodního vítěze tohoto výběrového řízení obdaruje kompenzačními licencemi a za druhé ruší to výběrové řízení. To znamená, určuje Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, že toto řízení má zrušit. To je samozřejmě nezbytné, udělení nějakého majetku, a licence k vysílání samozřejmě je jistou formou majetku, udělení majetku zákonem je problematické. Nicméně je to forma, jakou bylo možno vyjít z tohoto začarovaného kruhu, kdy by nekonečným sledem soudních protestů a žalob bylo možno blokovat toto řízení 'donekonečna'. Určité pozitivum, které zmenšuje tento negativní aspekt, je v tom, že tyto kompenzační licence mají platnost pouze do switch off, neboli vypnutí analogového vysílání, tzn., že budou účinné prakticky jenom několik let. Pro jejich držitele to znamená, že sice budou mít jistou výhodu pro rozjezd svého vysílání, ale nebudou mít jistotu, že tuto licenci podrží tak dlouho, aby se jejich investice bezpečně vrátily. Čili řekl bych, že i oni ponesou jistou nevýhodu z tohoto řešení.".
24. Po proběhlé obecné rozpravě Senát přijal usnesení na své 9. schůzi v 6. funkčním období dne 1. listopadu 2007, jímž návrh zákona hlasy 60 senátorů z přítomných 64 schválil ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.
25. Dále Senát, obdobně jako Poslanecká sněmovna, citoval obecnou část důvodové zprávy k tomuto zákonu (viz výše) a doplnil, že ve své zvláštní části potom důvodová zpráva k čl. IV, nynějším bodům 3, 5 a 6 uvádí:
K bodu 3 - "Vzhledem k zásadní systémové změně udělování licencí k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání se navrhuje, aby Rada zastavila zahájená a pravomocně nedokončená licenční řízení vedená podle dosavadní právní úpravy. Toto ustanovení se vztahuje i na řízení, v nichž by měla případně Rada opětovně rozhodovat, bylo-li původní rozhodnutí zrušeno správním soudem. Účastníci těchto licenčních řízení mohou získat licenci k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání, pokud o ni požádají podle nového znění § 25 zákona č. 231/2001 Sb."
K bodu 5 - "Navrhují se podmínky, za jakých mají být uděleny kompenzační licence dalším subjektům v souvislosti se zastavením licenčních řízení vyvolaným zásadní změnou právní úpravy udělování licencí k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání."
K bodu 6 - "Stanoví se náležitosti žádosti o udělení kompenzační licence a postup Rady při jejím udělování."
26. Senát ještě připomněl, že napadaná ustanovení zákona č. 304/2007 Sb. nebyla dotčena ani jedinou novelou tohoto zákona, tj. zákonem č. 302/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tento zákon zrušoval v relevantním čl. IV toliko bod 12, což se úpravy institutu kompenzační licence nijak nedotklo.
27. Rovněž Senát své vyjádření uzavřel s tím, že je na Ústavním soudu, aby posoudil ústavnost napadených ustanovení.
28. Ve stanovisku Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je uvedeno, že ustanovení čl. IV zákona č. 304/2007 Sb. byla přechodnými ustanoveními, která sloužila k překlenutí období do dokončení přechodu zemského analogového na zemské digitální televizní vysílání. Konkrétně na základě ustanovení čl. IV bodů 3, 5 a vět druhé a poslední bodu 6 byla Rada povinna udělit kompenzační licenci na žádost osoby, které byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona udělena licence k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání rozhodnutím Rady, proti němuž byla podána žaloba. Za předpokladu, že osoba žadatele splňovala předpoklady pro účast v licenčním řízení dle § 13 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byl na udělení kompenzační licence v podstatě právní nárok a o žádosti bylo rozhodováno v řízení, jehož jediným účastníkem byl žadatel o licenci. Rada pak u podané žádosti posuzovala pouze naplnění formálních náležitostí (zákonných náležitostí žádosti o licenci), nikoliv však obsahovou stránku (pokud jde o programovou skladbu a další programové podmínky), neboť zákonodárcem bylo stanoveno, že rozhodnutí Rady o udělení kompenzační licence podle bodu 5 muselo obsahovat licenční podmínky pro vysílání shodné s podmínkami stanovenými v rozhodnutí o udělení licence k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání, proti němuž byla podána žaloba.
29. Tímto způsobem Rada na základě žádostí udělila kompenzační licence společnosti Barrandov Televizní Studio, a. s., a společnosti První zpravodajská, a. s. Dle ustanovení bodu 8 čl. IV zákona č. 304/2007 Sb. kompenzační licence zaniká dnem dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. Platnost kompenzačních licencí, stejně tak jako aplikovatelnost inkriminovaných ustanovení, byla tedy omezena na dobu do dokončení přechodu na zemské digitální televizní vysílání. V čl. IV bodu 1 přechodných ustanovení zákona č. 302/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo stanoveno, že za den dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání v České republice se považuje 11. listopad 2011. K tomuto datu zanikly mimo jiné také kompenzační licence udělené podle ustanovení čl. IV bodu 5 zákona č. 304/2007 Sb. Současná právní úprava již neobsahuje společné licenční řízení s více účastníky, pokud jde o udělení licence k provozování zemského digitálního televizního vysílání. Řízení o udělení tohoto typu licence upravuje § 25 zákona č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné stanoví, že řízení nelze zahájit z vlastního podnětu Rady a účastníkem řízení je pouze žadatel o licenci. Rada licenci k provozování zemského digitálního televizního vysílání neudělí pouze tehdy, pokud žadatel nesplňuje podmínky podle § 13 odst. 3 nebo pokud navrhovaná programová skladba nesplňuje požadavky podle § 31 a § 32 odst. 1 nebo by udělení licence bylo v rozporu se závazky vyplývajícími z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv. Na základě § 25 zákona č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy každé osobě, která naplní zákonem stanovené podmínky, může být udělena licence k provozování zemského digitálního televizního vysílání. Osoby, kterým zanikly kompenzační licence v souvislosti s dokončením přechodu na zemské digitální televizní vysílání, byly pak nuceny podat žádost o udělení nových licencí k provozování televizního vysílání v řízení dle § 25 zákona č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které již nadále nejsou žádným způsobem vázány na původní zaniklé kompenzační licence. Žádnému z provozovatelů zemského digitálního televizního vysílání již tedy v současnosti neplynou práva a povinnosti z ustanovení čl. IV bodů 3, 5 a vět druhé a poslední bodu 6 zákona č. 304/2007 Sb.
30. Podle stanoviska Rady je tedy nutno konstatovat, že ustanovení čl. IV bodů 3, 5 a vět druhé a poslední bodu 6 zákona č. 304/2007 Sb., která Nejvyšší správní soud navrhuje zrušit, nejsou již v současné době aplikovatelná, neboť jejich působnost byla z povahy věci omezena na dobu do dokončení procesu přechodu zemského analogového na zemské digitální televizní vysílání. Kompenzační licence udělené na jejich základě ze zákona zanikly k datu 11. listopadu 2011. Z uvedených ustanovení již provozovatelům digitálního televizního vysílání nevyplývají, a ani z povahy věci nemohou vyplývat, žádná práva a povinnosti. Jedná se tedy o ustanovení obsoletní a jejich zrušení by nemělo do budoucna již žádné právní účinky.