Článek 2
1. Každý členský stát může po projednání s reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud existují, přijmout závazky stanovené touto úmluvou zvlášť, pokud jde o
a) znečištění vzduchu,
b) hluk,
c) vibrace.
2. Členský stát, který nepřijme závazky stanovené úmluvou pro jeden nebo více druhů nebezpečí, přesně to určí na své ratifikační listině a uvede pro to důvody ve své první zprávě o provádění úmluvy podané podle článku 22 ústavy Mezinárodní organizace práce. Ve svých pozdějších zprávách vyloží stav svého zákonodárství a praxe, pokud jde o druhy nebezpečí, které byly vyloučeny, s přesným uvedením, v jakém rozsahu byla úmluva provedena nebo se zamýšlí ji provést, pokud jde o každý takový druh nebezpečí.
3. Každý členský stát, který při ratifikaci nepřijal závazky stanovené touto úmluvou pro všechny druhy nebezpečí, později, jakmile bude názoru, že to okolnosti dovolují, zpraví generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce, že přijímá závazky stanovené úmluvou ohledně jednoho nebo více druhů nebezpečí předtím vyloučených.