§ 1.
Do působnosti úřadu pro zahraniční obchod náleží:
1. Povolovati vývoz a dovoz, po případě i průvoz zboží všeho druhu, a to buď výslovným povolením anebo povolovacím potvrzením podané i ohlášky dovozní neb vývozní (§ 9 tohoto nařízení).
Ustanovení toto nevztahuje se na dovoz, vývoz nebo průvoz předmětů státního monopolu, cenných papírů, zlata a stříbra mincovaného nebo nezpracovaného, šeků, směnek, poukázek, pojistek, vkladních knížek, akreditivů, cizích valut a československých bankovek, o nichž platí dosavadní předpisy.
Vývoz a dovoz jakéhokoli zboží bez výslovného povolení nebo povolovacího potvrzení ohlášky jest zakázán, pokud není zvláštními předpisy stanoveno, že k vývozu nebo dovozu určitých předmětů není třeba ani povolení ani ohlušení, a bude trestán podle příslušných předpisů (viz § 11).
2. Uvolňovati vývozcům cizí valuty, které za vyvezené zboží stržili, k nákupu zboží v cizině pro potřebu jejich vlastního tuzemského podniku (§ 8 nařízení z 28. listopadu 1919, čís. 644 Sb. z. a n. o zrušení Československé devisové ústředny a částečném uvolnění obchodu cizími platidly).
3. Podněcovati hospodárnou úpravu vývozu, dovozu a průvozu a administrativně upravovati a kontrolovati zahraniční obchod (§ 2 zákona).
4. Míti přehled o povoleném i uskutečněném vývozu, dovozu a průvozu a k tomu cíli činiti vhodná opatření v dohodě se Státním úřadem statistickým (zákon z 28. ledna 1919, čís. 49 Sb. z. a n., o organisaci statistické služby).
5. Ve shodě se zúčastněnými ministerstvy připravovali, prováděti a kontrolovati kompensační a dodávací, kupní i prodejní smlouvy s cizími státy (§ 4 zákona), jakož i spolupůsobiti při obchodních úmluvách vůbec.