§ 51
(1) Vlastník národní ochranné známky, jejíž přihláška byla podána v dobré víře před přístupem České republiky k Evropské unii, popřípadě dovozuje právo přednosti z doby před přístupem České republiky k Evropské unii, má právo zakázat v České republice užívání ochranné známky Evropské unie, jejíž účinky byly rozšířeny na území České republiky na základě přístupu České republiky k Evropské unii, jestliže
a) ochranná známka Evropské unie je shodná s takovou národní ochrannou známkou a výrobky nebo služby, pro něž jsou obě známky zapsány, jsou shodné, nebo
b) z důvodu shodnosti či podobnosti takovéto národní ochranné známky s ochrannou známkou Evropské unie a shodnosti či podobnosti výrobků či služeb, na něž se ochranné známky vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace s národní ochrannou známkou, nebo
c) ochranná známka Evropské unie je shodná s takovouto národní ochrannou známkou nebo je jí podobná, bez ohledu na to, zda je ochranná známka Evropské unie zapsána pro shodné, podobné nebo nepodobné výrobky nebo služby, pro které je národní ochranná známka zapsána nebo chráněna, má-li národní ochranná známka v České republice dobré jméno a užívání ochranné známky Evropské unie bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména této národní ochranné známky nebo jim bylo na újmu.
(2) Vlastník národní ochranné známky uvedené v odstavci 1 může za porušení svých práv požadovat náhradu škody, která mu vznikla užíváním známky Evropské unie na území České republiky v rozsahu stanoveném zákonem č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví).