Článek 47
1. Jestliže dědic, oprávněný účastník nebo odkazovník, jemuž má připadnout dědictví projednávané na území přijímajícího státu, je příslušníkem vysílajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu o tom bezodkladně uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu; toto sdělení se však nepodává, jestliže dotyčná osoba nesídlí nebo není zákonně zastupována na území přijímajícího státu.
2. Příslušný orgán přijímajícího státu oznámí bezodkladně, je-li o to požádán, konzulárnímu úřadu vysílajícího státu opatření učiněná k zajištění a správě dědického majetku zanechaného na území přijímajícího státu zesnulým občanem vysílajícího státu.
Konzulární úřad vysílajícího státu může požádat příslušný orgán přijímajícího státu, aby přijal bezodkladná opatření, pokud tak již neučinil dříve, nezbytná k zajištění a správě dědického majetku zanechaného v tomto státě zesnulým občanem vysílajícího státu.
Při zajišťování opatření podle předešlého pododstavce mohou konzulární úředníci poskytnout pomoc přímo nebo prostřednictvím zástupce.
Mohou zejména:
a) dbát, aby byla respektována dědická práva občanů vysílajícího státu;
b) dbát, aby byly převedeny občanům vysílajícího státu všechny peněžní částky, cennosti a ostatní movitý majetek vyplývající z jejich dědických nároků na území přijímajícího státu. Tento převod bude proveden v souladu se zákony přijímajícího státu.
3. Jestliže po splnění všech formalit týkajících se dědictví nalézajícího se na území přijímajícího státu, movitosti tvořící obsah dědictví nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo nemovitostí přísluší dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou občany vysílajícího státu a nemají na území přijímajícího státu trvalé bydliště, formálně se dědického řízení neúčastnili nebo nestanovili zmocněnce, zmíněný majetek nebo výtěžek z jeho prodeje bude odevzdán konzulárnímu úřadu vysílajícího státu k převodu tomuto dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku za podmínky, že:
a) příslušné orgány povolily předání majetku nebo výtěžku z jeho prodeje;
b) všechny dluhy lpící na dědictví, přihlášené ve lhůtě předepsané právními předpisy přijímajícího státu, byly zaplaceny nebo zajištěny;
c) je prokázána způsobilost dědiců, oprávněných účastníků nebo odkazovníků;
d) dědické poplatky byly zaplaceny nebo zajištěny.
4. V případě, že občan vysílajícího státu se nachází dočasně na území přijímajícího státu a na tomto území zemře, osobní svršky a peněžní částky, které zesnulý zanechal a které nebyly vyžádány přítomným dědicem, budou prozatímně bez dalších formalit předány do úschovy konzulárnímu úřadu vysílajícího státu, přičemž se pro správní nebo soudní orgány vyhrazuje právo na převzetí těchto věcí v zájmu spravedlnosti.
Konzulární úřad musí tyto osobní svršky a peněžní částky předat orgánu přijímajícího státu pověřenému jejich správou nebo likvidací. Konzulární úřad musí dbát zákonodárství přijímajícího státu o vývozu svršků a převodu peněžních částek.
5. Ve věcech dědických platí rovněž ustanovení článku 42 této úmluvy.