Článek 23
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Odmítne-li konzulární úředník podat svědectví, nelze vůči němu uplatnit žádné donucovací opatření nebo sankci.
Konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku, odmítnout podat svědectví.
2. Orgán přijímajícího státu, který svědectví požaduje, musí dbát na to, aby neomezoval konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Může přijmout jeho svědectví v sídle konzulárního úřadu nebo v jeho bytě nebo od něj přijmout písemné prohlášení.
3. Členové konzulárního úřadu nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem svých funkcí nebo předkládat úřední korespondenci nebo jiné dokumenty týkající se výkonu jejich funkcí.
4. Členové konzulárního úřadu nemusí vystupovat jako znalci vnitrostátního práva vysílajícího státu.