§ 8
(1) Nárok na invalidní pensi má pojištěnec, který je pro svůj zdravotní stav neschopen k výkonu svého povolání (invalidní).
(2) Pojištěnec, který byl bezprostředně před vznikem invalidity alespoň po dobu pěti let zaměstnán pod zemí, nebo který z celkové doby od prvého vstupu do důchodového pojištění (zaopatření) do vzniku pojistného případu strávil alespoň polovinu doby při výkonu prací pod zemí, je invalidní, nemůže-li pro svůj zdravotní stav vykonávati práce svého posledního nebo jiného přiměřeného povolání pod zemí. Nárok na invalidní pensi podle tohoto ustanovení přísluší však jen, vznikne-li tato invalidita do 24 měsíců od výstupu ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost podle tohoto zákona.
(3) Pojištěnec, u něhož nejsou splněny podmínky předchozího odstavce, je invalidní, nemůže-li pro svůj zdravotní stav dále vykonávati práce svého posledního povolání, ani jiného povolání, přiměřeného dosavadnímu povolání, způsobu, jakým byl v něm zaměstnán, jeho postavení v něm, jakož i jeho praktickému i theoretickému vzdělání.