§ 22
(1) Nárok na vdovskou pensi podle § 20 má též žena, jejíž manželství s pojištěncem bylo rozloučeno, ne však z její nebo z oboustranné viny, nevstoupila-li v nové manželství a není-li po pojištěnci vdovy, které přísluší nárok na vdovskou pensi.
(2) Je-li tu však též pozůstalá vdova, jíž přísluší nárok na vdovskou pensi, rozdělí se vdovská pense mezi vdovu a rozloučenou manželku v poměru počtu let jejich manželství se zemřelým pojištěncem. Každý započatý rok manželství se považuje za dokonaný. K době od rozvodu do rozluky se při tom však nepřihlíží.
(3) Poměrná část vdovské pense nesmí však býti nižší než 1/4 celé vdovské pense. Jinak platí o poměrné části vdovské pense obdobně předpisy o vdovské pensi.
(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí obdobně i v případech, kde pojištěnec zanechal po sobě více takto oprávněných osob, s omezením, že úhrn poměrných částí vdovské pense nesmí převyšovati výši celé vdovské pense.
(5) Zánikem některé z poměrných částí vdovské pense nemění se ostatní poměrné části stanovené podle ustanovení odstavců 2 až 4.