§ 7.
(1) Na návrh povinného odloží exekuční soud zcela nebo zčásti exekuční nebo zajišťovací úkony jakéhokoliv druhu na dobu, kterou určí, nabude-li přesvědčení, že odkladu je naléhavě třeba v zájmu dlužníka, který beze své viny není s to závazek splniti, a že lze také podle poměrů na věřiteli spravedlivě žádati, aby vymáhání nároků bylo zcela nebo zčásti odloženo. Na místo odkladu může exekuční soud na návrh exekuční a zajišťovací úkony zcela nebo zčásti zrušiti, avšak jen tehdy, je-li zrušení to nezbytně nutné pro ochranu dlužníka. Jestliže pak soudu již před rozhodnutím o návrhu na povolení exekučních nebo zajišťovacích úkonů jsou všechny poměry rozhodné podle věty prvé bezpečně známy, a je to nezbytně nutné pro ochranu dlužníka, může i z úřední moci návrh na povolení exekučních nebo zajišťovacích úkonů zcela nebo zčásti zamítnouti. Povoluje odklad nebo zrušení exekučních nebo zajišťovacích úkonů, může soud, je-li to poměry odůvodněno, uložiti dlužníku určité soudem stanovené splátky. Soud nemůže učiniti povolení odkladu nebo zrušení exekučních nebo zajišťovacích úkonů závislým na složení jistoty.
(2) Exekuční soud může usnesení učiněné podle odstavce 1 kdykoliv na návrh nebo z úřední moci zrušiti nebo změniti.
(3) Proti rozhodnutí soudu druhé stolice není opravného prostředku.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně v exekučním řízení, jež provádí úřad. Na místě exekučního soudu je k rozhodnutí povolán exekuční úřad.