§ 25.
(1) Příslušníci států, které určil říšský ministr spravedlnosti podle čl. 4 nařízení ministerské rady pro obranu Říše ze dne 1. září 1939, Říš. zák. I, str. 1656, a právnické osoby, které mají sídlo v těchto státech, mohou až na další uplatňovati před soudy Protektorátu majetkoprávní nároky jen se schválením ministra spravedlnosti Protektorátu. Spory těchto stran, které byly zahájeny při vydání ustanovení podle věty prvé, mohou býti dále vedeny jen se schválením ministra spravedlnosti Protektorátu; až do té doby jsou spory přerušeny. Návrhy na schválení ministra spravedlnosti mohou býti dány ústně do protokolu.
(2) Ustanovení odstavce 1 může býti užito podle poukazu ministra spravedlnosti Protektorátu i na jiné osoby, které mají bydliště v cizině.
(3) Předcházející omezení neplatí pro nároky, které vznikly při provozování tuzemského živnostenského podniku.
(4) O které státy jde podle odstavce 1, věty prvé, bude určeno vyhláškou ministerstva spravedlnosti v úředním listě.