§ 13.
(1) Je-li dlužníku důsledkem války bez jeho zavinění znemožněno splniti závazek, který dospěl po 25. srpnu 1939, může soudce na návrh dlužníkův rozhodnouti, že právní následky, které zákonem nebo smlouvou jsou stanoveny pro případ, že závazek není splněn nebo není splněn včas, a které dlužníku jsou na újmu (závazek k plnění úroků z prodlení, ztráta lhůt, právo věřitele smlouvu vypověděli nebo od ní odstoupiti a pod.), zcela nebo zčásti nenastaly. Spočívá-li závazek na právním poměru založeném po účinnosti tohoto nařízení, bude platiti toto ustanovení jen, jestliže překážka u dlužníka vzešla důsledky války, které bez svého zavinění nemohl s dostatečnou jistotou předvídati.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro poměry pojistné. Pojistník je však povinen učiniti návrh nejpozději do šesti měsíců po tom, kdy pojistitel vůči němu se odvolal na právní následky prodlení v placení prémie. Dokud však pojistník bez svého zavinění nemůže dodržeti lhůtu, běh lhůty se staví.
(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro nárok ze směnky nebo šeku.
(4) Ustanovení odstavce 1 neplatí, je-li pro neplacení nájemného vypovídán nájem (pacht) místností nebo nezastavěných, k živnostenským účelům užívaných pozemků nebo je-li z téhož důvodu žádáno zrušení takového nájmu (pachtu).
(5) Ustanovení odstavce 1 neplatí rovněž pro právo věřitele uspokojiti pohledávku, zajištěnou smluvním nebo zákonným zástavním právem, zpeněžením movitých věcí jinak než v exekučním řízení. Za jakých podmínek se může dlužník domáhati odkladu výkonu tohoto práva, je ustanoveno v § 9.