Článek 7
1.
(a) Umožňuje-li právo smluvního státu se občanství vzdát, nepovede toto vzdání se ke ztrátě občanství, pokud dotyčná osoba nemá nebo nenabude občanství jiné.
(b) Ustanovení písmene (a) tohoto odstavce se nepoužije, bylo-li by jeho použití v rozporu se zásadami stanovenými v článcích 13 a 14 Všeobecné deklarace lidských práv, schválené 10. prosince 1948 Valným shromážděním Organizace spojených národů.
2. Občan smluvního státu usilující o naturalizaci v cizí zemi nepozbude svého občanství, pokud nenabyl občanství této cizí země nebo ujištění, že ho nabude.
3. S výhradou ustanovení odstavců 4 a 5 tohoto článku občan smluvního státu svého občanství nepozbude a nestane se tak osobou bez státní příslušnosti proto, že odcestoval, má bydliště v zahraničí, nepřihlásil se nebo z jiných podobných důvodů.
4. Naturalizovaná osoba může svého občanství pozbýt proto, že po dobu, kterou stanoví právo dotyčného smluvního státu a která nebude kratší než nepřetržitých sedm let, má bydliště v cizině, jestliže příslušnému orgánu neoznámí svůj úmysl si své občanství podržet.
5. Jde-li o občana smluvního státu narozeného mimo jeho území, může právo tohoto státu zachování jeho občanství po uplynutí jednoho roku od dosažení zletilosti podmínit tím, že bude mít v té době bydliště na území státu nebo ohlášením u příslušného orgánu.
6. S výjimkou okolností zmíněných v tomto článku osoba nepozbude občanství smluvního státu, stala-li by se v důsledku toho osobou bez státní příslušnosti, i když žádná jiná ustanovení této Úmluvy toto pozbytí výslovně nezakazují.