Článek 4
1. Smluvní stát udělí své občanství osobě na území smluvního státu nenarozené, která by jinak byla bez státní příslušnosti, byl-li jeden z jejích rodičů v době, kdy se narodila, občanem tohoto státu. Nebyli-li její rodiče v době, kdy se narodila, občany téhož státu, řeší otázku, zda by se občanství dotyčné osoby mělo řídit občanstvím otce nebo občanstvím matky, vnitrostátní právo tohoto smluvního státu. Občanství udělované podle ustanovení tohoto odstavce se udělí:
(a) při narození ze zákona, nebo
(b) na žádost, kterou způsobem stanoveným vnitrostátním právem příslušnému orgánu podá dotyčná osoba nebo která bude podána jejím jménem. S výhradou ustanovení odstavce 2 tohoto článku nelze takovou žádost zamítnout.
2. Smluvní stát může udělení svého občanství podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku vázat na jednu nebo více z těchto podmínek:
(a) že žádost je podána dříve, než žadatel dosáhne věku, který smluvní stát stanoví a který nebude nižší než dvacet tři let;
(b) že dotyčná osoba na území smluvního státu obvykle sídlila po dobu podání žádosti bezprostředně předcházející, kterou tento stát stanoví a která nepřevýší tři roky;
(c) že dotyčná osoba nebyla odsouzena za trestný čin proti bezpečnosti státu;
(d) že dotyčná osoba vždy byla bez státní příslušnosti.