ÚMLUVA
o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení Haag, 29. května 1993
Státy, signatáři této Úmluvy,
uznávajíce, že pro plný a harmonický rozvoj své osobnosti by dítě mělo vyrůstat v rodinném prostředí a v atmosféře štěstí, lásky a porozumění;
připomínajíce, že každý stát by měl přednostně přijímat opatření umožňující dítěti vyrůstat v péči své původní rodiny;
uznávajíce, že mezinárodní osvojení může poskytnout výhody trvalé rodiny dítěti, pro něž nemůže být nalezena vhodná rodina ve státě jeho původu;
jsouce přesvědčeny o nezbytnosti učinit opatření k zajištění toho, aby se mezinárodní osvojení uskutečňovala v nejlepším zájmu dítěte a respektovala jeho základní práva a předcházela únosům, prodeji nebo obchodování s dětmi;
s přáním vytvořit za tímto účelem společná ustanovení, přihlížejíce k zásadám obsaženým v mezinárodních dokumentech, zejména v Úmluvě OSN o právech dítěte z 20. listopadu 1989 a Deklaraci OSN o sociálních a právních zásadách ochrany a péče o děti se zvláštním přihlédnutím k pěstounské péči a vnitrostátnímu a mezinárodnímu osvojování (rezoluce Valného shromáždění č. 41/85 z 3. prosince 1986);
sjednaly následující ustanovení: