§ 1.
Československým státním příslušníkům, kteří dne 1. července 1926 dosáhli nebo překročili 60. rok svého věku a kteří by povahou svého životního povolání byli účastni pojištění pro případ invalidity a stáří podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, nebo pojištění podle zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, mohou býti poskytovány podle dalších ustanovení tohoto zákona ze státních prostředků starobní podpory, jakmile osoby ty dovrší 65. rok věku a jsou nemajetné a výdělku neschopné. Na tyto podpory není právního nároku.