Příloha č. 1
Kritéria pro hodnocení zdrojů minerálních vod, plynů a peloidů
A. Přírodní minerální vody se hodnotí:
a) podle celkové mineralizace jako minerální vody:
1. velmi slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek do 50 mg/l,
2. slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 50 až 500 mg/l,
3. středně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 500 mg/l až 1500 mg/l,
4. silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 1500 mg/l až 5 g/l,
5. velmi silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek vyšším než 5 g/l;
b) podle obsahu rozpuštěných plynů a obsahu významných složek jako vody:
1. uhličité nad 1 g oxidu uhličitého/l vody,
2. sirné nad 2 mg titrovatelné síry (sulfan disociovaný v různém stupni a thiosírany)/l vody,
3. jodové nad 5 mg jodidů/l vody,
4. se zvýšeným obsahem: kyseliny křemičité (nad 70 mg/l vody), fluoridů (nad 2 mg/l vody), lithia (nad 3 mg/l), barya (nad 1 mg/l), stroncia (nad 5 mg/l), bromidů (nad 5 mg/l), jodidů (1-5 mg/l), kyseliny borité (nad 17 mg/l; 4 mg B/l), sulfanu (1-2 mg/l), arsenu (nad 0,4 mg/l);
c) podle aktuální reakce vyjádřené hodnotou pH se vody rozdělují jen tehdy, jde-li o vody:
1. silně kyselé - s hodnotou pH pod 3,5,
2. silně alkalické - s hodnotou pH nad 8,5;
d) podle radioaktivity jako vody radonové s radioaktivitou nad 1,5 kBq/l vody způsobenou radonem 222Rn;
e) podle přirozené teploty u vývěru jako vody:
1. studené s teplotou do 20 °C,
2. termální, a to - do 35 °C vody vlažné, - do 42 °C vody teplé, - nad 42 °C vody horké;
f) podle osmotického tlaku:
1. hypotonické s osmotickým tlakem menším než 710 kPa (280 mOsm),
2. isotonické s osmotickým tlakem 710 - 760 kPa (280 - 300 mOsm),
3. hypertonické s osmotickým tlakem nad 760 kPa (300 mOsm);
g) podle hlavních složek (tj. složek, které jsou v součtu součinů látkové koncentrace a nábojového čísla všech aniontů zastoupeny nejméně 20 %, rovněž tak pro kationty). Typ vody se charakterizuje v pořadí od nejvíce zastoupených složek, a to nejprve pro anionty, potom pro kationty;
h) podle využitelnosti jako léčivé, pokud jich lze na základě odborného posudku využít k léčbě;
i) podle vlastností jako stabilní, pokud jejich teplota, celková mineralizace a obsah volného CO2 kolísá pouze v rámci přirozených výkyvů (zpravidla ne více než μ 20 %) a typ vody stanovený podle písmene g) se nemění. U vod, jejichž léčivost se opírá o určitou složku chemismu (např. jodidy, obsah titrovatelné síry) nebo o radioaktivitu, nadřazuje se hodnocení stability této složce s kolísáním ne více než μ 30 %. Minimální hodnoty nesmí klesat pod limitní hodnoty.
B. Peloidy se dělí podle povahy původní matrice a přírodních podmínek v místě vzniku na:
a) humolity, vznikající převážně rozkladem rostlinného materiálu. Humolity jsou
1. rašeliny (vznikají rozkladem rostlinné hmoty v prostředí prosté, popř. slabě mineralizované vody),
2. slatiny (vznikají v prostředí minerální vody, obsah organických látek v sušině je větší než 50 %),
3. slatinné zeminy (slatiny s významným podílem anorganického materiálu, s obsahem organických látek v sušině menším než 50 %);
b) bahna, vznikající převážně sedimentací materiálu anorganického původu.
C. Přírodním zdrojem plynu se rozumí plyn vyvěrající z podloží buď v doprovodu přírodní minerální vody nebo samostatně, popřípadě separovaný z uhličité minerální vody. Přírodním oxidem uhličitým je plyn, který obsahuje nejméně 90 % oxidu uhličitého, pro aplikaci plynových injekcí nejméně 96 % oxidu uhličitého.
------------------------------------------------------------------