§ 31.
(1) Provdaná zaměstnankyně, která podle § 7, odst. 1, věty první vládního nařízení ze dne 21. prosince 1938, č. 379 Sb., o úpravě některých personálních poměrů ve veřejné správě, ve znění nařízení říšského protektora ze dne 30. prosince 1940 (Věstn. ř. prot. str. 7) vstoupila do trvalé výslužby, nabude nároku na odpočivný plat teprve prvním dnem měsíce následujícího po dovršení 50. roku věku. Odpočivný plat se vyměří z pensijní základny příslušející v den vstupu do výslužby a podle služební doby započitatelné k tomuto dni.
(2) Jestliže osoba uvedená v odstavci 1 před dovršením 50. roku věku a po rozluce, úmrtí manžela, po případě přestane-li býti družkou (odstavec 3), nebude míti příjmu dosahujícího poloviny jejího odpočivného platu, po případě příslušné nejnižší výměry výslužného, je-li tato vyšší, nabude nároku na výplatu částky doplňující její příjem na polovinu jejího odpočivného platu, po případě na příslušnou nejnižší výměru. Nárok na výplatu této částky pomíjí koncem měsíce, v němž se tato osoba znovu provdá, po případě se stane družkou.
(3) Za družku ve smyslu tohoto nařízení se považuje osoba, jejíž příslušnost k domácnosti jest ve smyslu zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb., o přímých daních, ve znění předpisů jej měnících nebo doplňujících, založena faktickým spolužitím.