Článek XXIII
(změněný článek 132)
Postup při rozhodčím řízení (Ústava čl. 32)
1. V případě sporu, který má být řešen rozhodčím řízením, zvolí si každá z členských zemí ve sporu některou členskou zemi, která nemá ve sporu přímý zájem. Tvoří-li strany ve sporu společně několik členských zemí, pokládají se ve smyslu tohoto ustanovení za jedinou členskou zemi;
2. Jestliže jedna z členských zemí ve sporu nepřijme návrh na rozhodčí řízení ve lhůtě šesti měsíců od data jeho zaslání, vyzve Mezinárodní úřad, je-li o to požádán, členskou zemi, která je v prodlení, aby určila rozhodčího, nebo jej z moci úřední určí sám.
3. Strany ve sporu se mohou dohodnout na určení jediného rozhodčího, kterým může být Mezinárodní úřad.
4. Rozhodnutí rozhodčích se přijímá většinou hlasů.
5. Při rovnosti hlasů zvolí rozhodčí k vyřešení sporné otázky jinou členskou zemi, která rovněž nemá žádný zájem na rozepři. Nedojde-li k dohodě o této volbě, určí Mezinárodní úřad takovou členskou zemi z členských zemí, které nebyly navrženy rozhodčími.
6. Jde-li o spornou otázku týkající se některého z ujednání, mohou být za rozhodčí určeny jen ty členské země, které jsou účastníky daného ujednání.
7. Jestliže musí být sporná otázka urovnána rozhodčím řízením mezi určenými provozovateli, dotčení provozovatelé musí požádat své členské země, aby jednaly v souladu s postupem uvedeným v odstavcích 1 až 6.