Článek 10
Řešení sporů mezi smluvními státy
(1) Smluvní státy budou usilovat o urovnání jakéhokoliv sporu týkajícího se výkladu nebo aplikace této dohody přátelským jednáním mezi vládami obou smluvních států.
(2) Jestliže spor nebyl urovnán do šesti měsíců od data, kdy byla jedním ze smluvních států taková jednání požadována, a pokud se smluvní státy nedohodnou písemně jinak, může kterýkoliv ze smluvních států písemným sdělením druhému smluvnímu státu předložit spor rozhodčímu soudu ad hod v souladu s dalšími ustanoveními tohoto článku.
(3) Rozhodčí soud bude vytvořen následovně:
Každý ze smluvních států jmenuje jednoho člena a tito dva členové si zvolí příslušníka třetího státu za svého předsedu, který bude jmenován vládami obou smluvních států. Tito členové musí být jmenováni do dvou měsíců a předseda do čtyř měsíců od data, kdy jeden ze smluvních států oznámil druhému smluvnímu státu, že má v úmyslu předložit spor rozhodčímu soudu.
(4) Jestliže nebyly dodrženy lhůty stanovené v odstavci 3 výše, může kterýkoliv ze smluvních států, v případě, že neexistuje jiné ujednání, vyzvat předsedu Mezinárodního soudního dvora, aby provedl potřebná jmenování. Jestliže má předseda státní příslušnost jednoho ze smluvních států nebo jestliže mu v provedení zmíněného úkonu brání jiné překážky, bude vyzván ke jmenování místopředseda. Jestliže i místopředseda je příslušníkem jednoho ze smluvních států nebo jestliže mu v provedení zmíněného úkonu též brání nějaké překážky, bude k provedení potřebných jmenování vyzván služebně nejstarší člen Mezinárodního soudního dvora, který nemá státní příslušnost některého ze smluvních států.
(5) Rozhodčí soud přijímá své rozhodnutí většinou hlasů. Toto rozhodnutí musí být přijato v souladu s platnými zásadami mezinárodního práva a je konečné a závazné pro oba smluvní státy. Každý ze smluvních států nese náklady člena, kterého jmenoval, jakož i náklady svého zastupování v rozhodčím řízení. Náklady předsedy a jakékoliv další výdaje nesou stejným dílem oba smluvní státy, pokud rozhodčí soud na základě svého uvážení nerozhodne, že větší podíl těchto nákladů ponese jeden ze smluvních států. Ve všech ostatních ohledech si rozhodčí soud určí vlastní pravidla.