Článek 24
Prohlášení za mrtvého
(1) Prohlášení za mrtvého se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za mrtvou, v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.
(2) Pravomoc k řízení o prohlášení za mrtvého je dána soudu smluvní strany, jejíž státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za mrtvou, v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.
(3) Soud jedné smluvní strany může prohlásit státního občana druhé smluvní strany za mrtvého:
a) na návrh osoby, která hodlá uplatnit nárok vyplývající z dědického nebo manželského majetkového práva na nemovitost nezvěstného nebo zemřelého nacházející se na území smluvní strany, jejíž soud provádí řízení,
b) na návrh manžela nezvěstného nebo zemřelého, který v době podání návrhu má bydliště na území druhé smluvní strany, jejíž soud provádí řízení.
(4) Rozhodnutí vynesená podle odstavce 3 mají právní důsledky jen na území smluvní strany, jejíž soud o věci rozhodl.